Posted By Mysa on 29.6.2014

Součástí mohutné české výpravy na ME ve 3D IFAA ve Francii byla i dvojčlenná úderka Mýša- Napeska. Dálka to byla ukrutná. Celé utkání se odehrávalo na pomezí krajů Poitou a Charente asi 90 km jižně od Poitiers , kde roku 507 porazil franský král Chlodvík Vizigóty, roku 732 Karel Martel porazil Araby a zastavil  jejich expanzi a roku 1356 tam zase dostal král Jan výprask od  Edwarda, Černého prince. Prostě kraj jako stvořený pro utkání všeho druhu.

Kvůli vytíženosti doktora Zella (dříve doktor Sova) jsme vyrazili z Prahy v sobotu 21.6. velmi brzy ráno.

V autě páně doktorově seděla dvě zmíněná íkvéčka , samozřejmě doktor a itaklubec Arni.  V autě byla sranda, i když jsem pirátské písně zpíval minimálně. Naloženy byly luky, šípy, zábavné předměty, banjo, vlajka státní, vlajka svazu, vlajka Větví a vlajka Napesky. Dále jídlo, pití, náhradní trenýrky , score carty a peníze.

Napřed jsme uháněli po Via Carolina na západ, potom údolím Rýna na jih. Potom draze Burgundskem na západ … a od Dijonu jsme se tak trochu ploužili mezi balíky sena k západu a krávy se z bílých měnily na hnědé. Skoro to vypadalo, že stěžejním francouzským produktem je balík.

Cestu mi trochu pokazilo kafe u pumpy. Stálo 3.30. V automatu byla díra na bankovku. Dal jsem do ní bankovku a navolil kafe XXL s cukrem. Nic. Dal jsem pod hubičku kelímek a čekal. Nic. Dal jsem pod hubičku kelímek XXL a vypadly mi mince v ceně bankovky. Naházel jsem do příšery 3.3O EUR a znovu navolil kafe XXL s cukrem. S hodně cukru. Do kelímku XXL mi spadlo kafíčko pro panenky. Chvíli jsem čekal…..asi to bylo opravdu kafe XXL.

U Stuttgartu přišel hovor od Ity, že Miki, Kibe, Štefan a Dušan nemají kde bydlet. Pochopil jsem to tak, že to mám řešit, takže jsem se urazil a neřešil.

Asi deset kilometrů před Confolens byla značka že za deset kilometrů budou dva lidi a pak už byla dopravní značka Confolens doleva, nebo rovně. Jeli jsme do leva a přijeli do St.Germain de Confolens, který vypadal jako z filmu Stará puška a dalo se čekat, že po nás bude střílet Noiret. Nestřílel, jenom se k nám přitulil vcelku rozjásaný Francouz a dýchal nám do auta francouzsky líh. Z mávání rukama se dalo poznat, že máme jet zpátky. A pak přišel chlapík s autem a my jeli za ním.

Tábor jsme rozbili v Availles –Limouzine. Tábor byl v kraji Charentes, město v kraji Poitou. Vousatou paní kempařku nezajímalo kolik nás je a vprostřed parku mával veselý Luděk a mračil se jeho mrzutý syn Jakub. Po táboře chodil Kibe se zmrzlým masem (celý pobyt) a bylo tam veselo. Mezi námi a městem tekla krásná řeka La Viene. Dali jsme si La Coupel tam a zpátky a rozdělili si úlohy. Mazánek výpravy Arni (největší medailová naděje) byl ubytovacím náčelníkem (spali jsme v jeho norském tipi), Doktor Zell (dříve Sova) náčelníkem přez logistiku a vyprávěčem veselých příběhů o krutosti chirurgů , já (mýša) jsem se stal nutričním expertem a výrobcem pravěkých snídaní a dalších nemoderních jídel, Napeska výstrojním náčelníkem. Nemuseli jsme se bát, že bychom zaspali. Do dvou do rána řval natěšený žabák  a v 5.31 vstával roztoužený hřivnáč. Zastřelit je nešlo. protože jsme měli málo šípů

V neděli jsme se zaregistrovali. Luky od Saluki nám schválili, potěšili se s nimi a polepili je samolepkou, že jako jo. Arni neměl dalekohled, že jako jo, takže pro něj se Zellem(dříve Sova) jeli do Limousinu), Dostali jsme plán, bodovačky, čepičku , hrníček a propisku. Ukázali jsme score carty.

Večer byl průvod po Confolens s řečí a slavnostním zahájením. Město bylo vyšňořené a těšilo se na nás. Vytvořili jsme státní houfce a začali mávat vlajkami. Češi měli nejvíc vlajek a igelitku s vínem, protože po cestě jsme viděli podnikavě otevřený krámek. Každý stát dostal hostesku v kroji s cedulkou na které bylo napsáno, jak si Francouzi představují, že se vaše země píše . My jsme na T, tedy skoro na konci. Ale pořád je to lepší, než když Čechy napíše Turek.

Napřed šla kapela, pohlaváři , Ludvík Cruchot a další…. Pak dvě dívenky s ptákem na koni, pak Austria………Za námi šli Švýcaři, organizovaně hlučeli a dělali randál zvoncem. Já jsem vlál svazovou vlajkou na ty z divaček, které se mi líbily a obě byly potěšeny. Pochodovali jsme na náměstí, kde pohlaváři drželi řeč. Drželi jí francouzsky, tak jsem vlál vlajkou na Španělky. Mohl bych vlát i na Irky, ale ty měly hodně ošklivé zuby. Pořadatelé nám rozdali dělobuchy. Dělobuch znám, ale tenhle byl divný. Psalo se na něm, že je bezpečný. Připravil jsem si zapalovač a pozoroval dělobuch. Řeč byla nezáživná , tak jsem víc zkoumal dělobuch. Kde se asi ta věc zapaluje? Šipka vlevo, šipka vpravo. Asi se tak skrývá doutnák….Dělobuch vybuchl a zasypal řečníka a tribunu konfetami. Náměstí zajásalo , Češi byli slavní a vůdce Španělů mi přišel nabídnout repatriaci doŠpanělska.

V noci začalo pršet. Zažili jsme všechny druhy deště. Chvíli pršelo i zespoda. Každá kategorie měla jeden den volno. Dítě Štěstěny Arni ho měl v pondělí.Vleže slíbil, že vyluxuje stan, vynese odpadky, vyžehlí dresy a uvaří pozdní oběd. Posnídali jsme pravěkou snídani schválenou Doktorem Zellem (dříve Sova) a vyrazili na Unmarked Animals. To se střílí tři šípy do prvního zásahu. Odvezly nás autobusy . Další vyprávění je jenom o Větvích, protože Arni a Zell byly jiná kategorie, takže jiné okruhy. HB (Historical Bow) šly na červený okruh. Ten se nacházel v hustém houští tvrdých dřevin, které vyrůstaly z tenké vrstvy bahna pokrývající vápencové podloží (pokud to nebyl granit). Křoví tam bylo proto, aby na nás pršelo i kdyby náhodou přestalo pršet a aby bylo v lese hůř vidět. Na metě jsme se sešli- dva ukáznění Němci vyžadující disciplínu, ticho a přestávky, Angličan Marc s ELB, který vypadal jako Griffin, když byl ještě slušný člověk a střílel LB a já. Poměrně rychle jsme vytvořili protiněmeckou ligu.

Na metě se mě zmocnila hrůza. V dálce jsem ve tmě vytušil obrys prasete a za ním kobereček, který by asi nezastavil ani déšť, natož šíp. Udělalo to zvuk, jako když šíp proletí koberečkem. Asi podstřel- zvednu to. Ten samý zvuk. Takhle daleko to zas být nemůže- dám to níž. Zvuk zásahu polyuretanu. Jdeme k terči. Nad prasetem dvě dírky v koberečku ( v jedné je peří) a jeden šíp kouká zprostřed komory. Na kraji cesmínové houštiny leží zbytky leží zbytky neopeřeného šípu. Od hledání druhého mne odrazuje bolest těla způsobená bodavou rostlinou. Raduji se z 12 bodů (ujímám se vedení). Nevadí, šípů mám dostatek. Na konci kola nemám šípů dostatek . 8 zlomenin, dvě ztráty. Pár terčů před koncem dělají Němci přestávku, která spočívá v tom, že stojí s deštníkem. Protiněmecká liga deštník nemá, takže si sedá do louže a nenávistně hledí na Němce.

Večer neprší, žvatláme , jíme, pijeme třípéráka a Arni je dychtivý si také polámat nějaké šípy.

Den druhý- zase šípožrout Unmarked Animals. Žlutý okruh. Je krásně. Po včerejším debaklu jsem desátý, Napeska a Miki na medaile asi pomýšlet vůbec nemohou. Mám 5 šípů a dva velice nespolehlivé. Skupiny jsou podle umístění, takže 6.-10. Skupina Dva Rakušáci, Francouz, Ital z Monaka žijící v Anglii a já. Velice rychle vytváříme protiněmeckou ligu, i když Rakušané jsou přeci jenom lidštější, než Němci. Krásný terén nad přehradou. Trať ve stěnách kaňonu, opět děsivé dálky, ale lámu jenom dva šípy . Oba na jednom terči. Blbé jsou dva zbytečné outy, protože se bojím o šípy a když je zvuk dobrý, nestřílím opravné. Rohy a podstavce se nepočítají. Blbec!! Napeska si na čvrtém terči zlomil luk o větev a je smutný.

Středa je volno. Chystáme se lenošit, ale nakonec jdem do městečka, nafasujeme mapy a já posílám pohledy do Čech. Městečko je krásné a s dosud středověkou dispozicí.

Odpoledne nevydržím, a jdu s Itou hledat dolmen. Dolmen jsme našli, jenom nepoznali. Cestou zpátky jsme nařezali bambus. Sice nevíme co s ním, ale nejde nesebrat. Po návratu do tábora vyrážejí i další Češi nařezat bambus. Sice nevědí co s ním, ale nejde ho nesebrat. V panice si na čtyřech šípech dělám nožem a vteřiňákem protézy a osazuji je hroty, které jsem prodal Napeskovi

Den třetí – Standard round. Modrý okruh. Postoupil jsem na šesté místo. Opět Ital se kterým se vřele objímáme, opět Francouz Jean Piere, a dva Rakušané . Protiněmeckou ligu nevytváříme, protože Rakušáci jsou fajn. Na každý terč se střílí dva šípy. Trať víceméně na rovině porostlé tvrdými dřevinami , zástěny nejsou. Jdu se třemi šípy. Bilance – jedna zlomenina a jedna fraktura. Do finále jdu z pátého místa s jedním šípem. Napeska jde s náhradním lukem a směsí šípů. Zjišťuje, že hroty lepené vteřiňákem padají.

Ovšem až po večírku. Večírek jsme neměli jenom my. Na parkovišti dělá v pangejtu stojku francouzské vozidlo.

Den čtvrtý- hunting round. To samé co u nás, jenom dvakrát  tak daleko. Bílý okruh je zase pěkný. Němec, Rakušan, Maďar, Jean Piere a já. Jdu s jedním šípem. Šíp se láme na prvním terči. Pokračuji dokud nedojdou hroty a pak střílím bez nich špičatou tyčkou. Bilance 14 outů je strašlivá, ale asi to ostaním šlo taky blbě, protože zůstávám na pátém místě. Přeskakuje mne Rakušan Robert Moser a Maďar s šesti zásahy padá na sedmé místo.

Večer je vyhlášení. Mraky kategorií. Arni je první v LB. Já pátý v HB. Napeska ačkoliv má z jednoho dne samé nuly ztrácí na předposledního jenom 55 bodů. Doktor Zell (dříve Sova) je v BHR 89.

Jedeme přez noc, což je teda mazec. Doktor Sova je neskutečně výkonný a jenom párkrát si na půl hodiny zdřímne.

Mýša

Categories: Aktuality
Štítky: