Posted By Mysa on 3.6.2015

Výlet do francouzské tradice.

Letos jsme se s Jenešem (Jan Řehořovský) opět vypravili na setkání tradičních lukostřelců, jenom tentokrát bylo místo Muzea Lukostřelby završeno prohlídkou Paříže

Již samotný příjezd byl poněkud v dobrodružném duchu, neboť náš kamarád Jean –Marc z radosti že nás vidí naboural na letišti CH. de Gaulla turniket. Ve Francii se za volantem trochu alkoholu toleruje.

Festival opět hostil lukostřelecký klub Ermont a již ve středu  večer proběhla zábavná soutěž ve střelbě na létající prase na 30m kde byla udělena dvě první místa, jedno pro Pražské Větve, jedno pro Řecko. Zároveň zahájení v tradičním stylu, tedy průvod s vlajkami.

Jeneš střílel tureckým lukem, který si sám vyrobil, Mýša tureckým lukem od Lukáše Novotného

Snídaně byla naplánovaná na 7.30. Pořadatelé nás , coby výraz mimořádné úcty, ubytovali v mezonetovém apartmánu s naším kamarádem Richardem z Albionu. Je to vzácný člověk a opravdový přítel. Bohužel jeho tělo hovoří a usínali jsme pozdě a vstávali časně. Ráno jsme mu dali indiánské jméno Richard Onomatopoidum Hornsby a šli na snídani v 6.30. Bylo otevřeno, tak jsme si zapnuli kávovar a udělali si kafe. Srkání vylákalo paní plebejského zjevu která se zcela zbytečně pokusila dokázat, že tím že jsme porušili princip superordinance a zastrčili šňůru neodborně do zásuvky jsme kávovar rozbili. Kávovar měl vlastní hlavu a i po deseti zapnutích a vypnutích stále fungoval, takže nám paní odpustila.

Ráno se střílela ve Francii oblíbená střelba na papouška- ptáček na vysokém bidle. Lukostřelci odevzdají šípy a je vylosováno jejich pořadí. Poté postupně přistupují k tyči a snaží se ptáčka sestřelit.

Sice jsem ptáčka trefil prvním šípem ,ale nespadl. Nicméně vítr nahnul tyč tak, že šípy začaly létat na trať příměstského vlaku, takže se musela změnit střelecká meta. Nakonec ptáčka sestřelil Korejec a stal se KRÁLEM.

Oběd byl avízován ve stylu barbecue, což byly buřty na uhlí, ale byly přesto dobré. Hořčice byla velmi přísná. Na tomto místě je vhodné poznamenat, že jednak nic hnusného jsem ve Francii ještě neokusil (s výjimkou šneků) (a škeblí) (a klobásy z drštěk) a jednak jsme po celé tři dny neviděli vodu jinak než v koupelně. A ty sýry!!!

Po obědě byli účastníci rozvezeni do klubů v regionu . Takto je řešeno větší množství střelců na regionálních soutěžích. Každá obec má sportoviště jehož základem je lukostřelba, když zbude místo, tak pétanque, když je místa hodně, tak i fotbal.

Češi a Španělé dostali přidělen klub Maisons Laffite. Ve městě severně od Paříže se sporty odehrávají na ostrově na Seině. Trochu to tam bouchalo, protože na ostrově je i pistolová střelnice a trochu otravovala hudba z plážového volejbalu, ale do půl hodiny po našem příchodu hluk utichl. Šli jsme si trochu zatrénovat na WA střelnici a luky a technika střelby okamžitě zaujaly trénující. Jeden si zkusil natáhnout můj luk palcem a byl dost překvapen z parametrů luku i šípů. Jenešův luk budil obecnou pozornost rovněž a střílí bezvadně.

Po kávě jsme změřili síly v tradiční disciplíně „bersault“ . Sice jsem ji už několikrát popsal , ale pro pohodlí to udělám ještě jednou. Ve zhruba dva metry široké aleji jsou proti sobě umístěny dva terče tak, aby vzdálenost střelecké mety od čela terče byla 50m . Terč má podobu kruhu a je umístěn ve výši prsou . I jeho velikost -45cm- představuje prsa pěšáka. Střelba je velice rituální a má přísná pravidla. Střelba je zahájena nesením praporu kumpanie (a Pražských Větví) po tzv. cestě králů od terče k terči. Poté střelci po jednom nastupují na metu , smeknou, pozdraví se hlasitě s kumpanií a vystřelí jeden šíp. Pak se odeberou po „cestě rytířů“ ke druhému terči. Cesta je bezpečná, neboť je po celé délce kryta alejí. Prostor terče hlídá jeden ze dvou funkcionářů střelnice a přes zrcadlo vidí, zda jsou už všichni účastníci odstříleni. Ve chvíli, kdy taková situace nastane, obsluhy si navzájem předají signál a otevřou prostor terče pro střelbu opačným směrem. Na sportovním terči jsou 4 zóny bodované 1-4 body. Na terči tradičním (slavnostním) jsou zóny 3. Malé dvě zóny jsou na terči připíchnuté a pokud střelec trefí absolutní střed nazývaný Chapellet, je terčík sejmut a vyměněn. Vnitřní kruhy mají průměr 14 a 5.5cm.

Zde Češi trochu selhali, protože vystříleli jenom druhé místo.

V minulém roce bylo ve Francii trochu pozdvižení, protože Prezident francouzského lukostřeleckého svazu v tisku zmiňoval „různé alternativní soutěže, jako je třeba bersault“ , což francouzské lukostřelce velice rozčílilo. Tato soutěž je totiž střílena nepřetržitě déle než 1000 let a nejstarší zachovaná kniha pravidel je stará 850let. V současnosti je v chodu projekt na zařazení bersaultu do Světového kulturního dědictví. Výrok pochopitelně vyvolal značné napětí a komentáře jako „miminko, které si hraje na hodného dědečka“ . Z francouzského hlediska je WA opravdu nováček čerstvě vylíhnutý.

Letos byl bersault zkrácený a o poznání méně pompézní než jsme zvyklí. Důvod byl ten, že za několik dní se ve městě Provins odehrávala lukostřelecká událost roku, Bouquet Provincial, a lukostřelecké společnosti se na ni intenzivně připravovaly.

Konečně se nám podařilo vymámit z Francouzů návštěvu Saint Denis. Naprosto nechápali, že nechceme po dvacáté viděl Notre Damme, Eifelovu konstrukci a Louvre. Chtěli jsme vidět Saint Denis. Vysvětlil jsem jim proč a Jean Marc nás tam odvezl. Je to od Ermontu jenom 8km a přesto jsme s navigací jeli asi hodinu a dvakrát zabloudili. Cestou Jean Marc definitivně ustřelil zrcátko, které se ukázalo přibité hřebíčkem ke kousku palubky, takže půjde zase opravit.

Vylezli jsme z parkoviště Basilique Saint Denis a nikde žádná katedrála nebyla. Stáli jsme uprostřed bussines centra pro obyvatele bývalých kolonií s názvem Basilique Saint Denis. To trochu vysvětluje, proč se katedrála špatně hledá a sami Francouzi jí moc neznají. Obchodní středisko je větší a katedrála není vidět.

Pro ty , kdo nevědí o co jde-

Benediktinské opatství založil v 7.století král Dagobert , známý i z české historie, neboť byl poražen Sámem v bitvě u jakéhosi Vogastisburku v západních Čechách. Bazilika byla postavena na místě Galsko- Římského hřbitova, kde jsou pohřbeni Sv.Denis a Sv. Eligius

Dagobert je i prvním králem zde v roce 637pohřbeným. Od té doby se zde pohřbívali všichni Francouzští králové (až na pár vzácných vyjímek), kteří tím zároveň demonstrovali i svou příbuznost s rodem Merovejců. Je zde pohřbeno i několik mimořádných osobností, jako například Bertrand du Guesclin.

V roce 1137 nechal opat Suger baziliku přestavět ve stylu, který byl od románského natolik odlišný, že se mu začalo říkat Francouzský styl. Později gotika. Jedná se tedy o vůbec první gotickou stavbu na světě, která má ještě některé prvky románské a navíc vůbec nijak nesouvisí s Templáři.

Za Francouzské revoluce baziliku zničili revolucionáři , hroby exhumovali , gotické vitráže většinou rozbili a ukradli z nich olovo.

Ludvík XVIII. Nechal baziliku opravit a převést do ní ostatky Ludvíka XVI. A Marie Antoinety. Rovněž je zde ve skleničce vystaveno srdce Ludvíka XVII. Kterého revolucionáři rovněž zavraždili v dětském věku v roce 1795.

K vidění je veliké množství náhrobních soch a krásné ukázky portrétního sochařství napříč věky a styly. Rovněž zde byl k vidění turista v důchodovém věku- podle řeči Američan, který si přitáhl židli, vydrápal se do hrobky Františka I. , lehl si na krále a fotil mu obličej mobilem. Byl velice rozhořčen zásahem kustodky přivolané naší skupinkou. Evropa na něco takového očividně není připravena.

Výlet byl neuvěřitelně inspirativní a děkujeme lukostřelecké kompanii Ermont, Jeanu Marcovi, Emmanuelu Kimovi , Danielu Querymu a Raphaelu Ramburovi za hostitelství, které bylo úchvatné. Rampepurda navíc většinou chodil v tričku Pražské Větve- přítel a chlubil se svým velvyslanectvím pro oblast Francie.

Mýša

Categories: Aktuality
Štítky: