Posted By Mysa on 23.6.2015

Z vlny brblání uvnitř Pražských Větví IQ60 vzešlo umanuté rozhodnutí předsedy svolat po dvouleté přestávce kongres IQ60. Večírková lukostřelba a socializační setkání jsou v poslední době hrubě zanedbávány.

Termín byl stanoven s ohledem na kalendář závodů, oznámen zahraničním velvyslanectvím v Bristolu a Paříži a obě Excelence ambasadoři IQ60 si neprodleně zarezervovaly letenky. Vzápětí odešly pozvánky zhruba dvaceti předpokládaným sympatizantům. Ti z nich, kteří neupřednostnili jinou zábavu, upachtěnou honbu za úspěchem, nebo nedostali pozvánku omylem nadšeně účast potvrdili. To bylo potěšující, neboť pozvánka neobsahovala jiné údaje než datum . Prostě už nikdo nezastírá, že hlavním účelem je hodovat a íkvákovat, ale luky přesto vhodné mít s sebou.

Kongres byl nasměrován do díry mezi Vyskeří a masivem Českého Ráje, kde šije boty náš kamarád Klacek s chotí Dobrou a kde v okolí hospodaří smíšené příbuzenstvo obou. Několikrát mi vysvětlovali kdo je čí dítě a kdo by mohl být čí dítě, ale je to příliš složité.  Na dně a po stranách díry je postaven 3D parcour, takže teoreticky nemusíme skoro nic organizovat.

Neorganizace šla až do takové hloubky, že Klacek znervózněl a sám telefonoval, jestli vše platí. Jako by nevěděl, že slovo Větví je zákonem a pevným bodem ve vesmíru.

Čtyři dny před dnem K se začalo kazit počasí. To bylo velice zneklidňující, neboť kongres bez ohně na očuzování hostů není tím pravým kongresem. Pan předseda Já proto zajel do obchodu a zakoupil plachtu 5x8m na zřízení polní hodovny a rovněž tyče na střelbu na paroque. Volá hlava Větví Jihu, že má tibetský terč, ale nevejde se mu do auta. To je s podivem, protože terč by měl mít rozměr 60×60 cm. No nic. Asi hlava zchudla.

DEN K:

Jeho Excelence Richard Hornsby , velvyslanec IQ60 pro  Spojené Království Velké Británie a Severního Irska má o hodinu posunutý let, ale protože jeho Excelence Raph Rambur, velvyslanec IQ60 pro Francouzskou Republiku letí s Air France, přilétají prakticky zároveň. Na parkovišti se jeho Excelence Richard chvíli raduje z auta do kterého se vejde anglický luk, ale my auto obcházíme a nastupujeme do mnohem vhodnějšího Fordu mon Dieu. Vyrážíme na oběd do vynikající restaurace U Kalinů v Třebotově, kde nás kuchař vysloveně hýčká a občas přiběhne s degustační porcí mimo pořadí. Jeho Excelence Raph ho v duchu francouzské tradice posype drobečky, jeho Excelence Richard zmatenému putykáři nutí stovku zpropitného. Ještě ukradneme pár třešní ve vyhlášené třebotovské aleji a se stožárem a bazukou na střeše uháníme ku Skalanům. Den je krásný, času spousta.  Ale běda!! Zácpa kolem celé Prahy. Času je málo!!!

Navíc nedaleko pracoviště pana Griffina u Štěrbohol řidič vozu Audi odmítá zácpu uznat a spěchá skrz náš kufr . Malér. Nemáme čas volat policii a podobné taškařice, takže nezbývá než pirátovi důvěřovat. Vyměňujeme si na sebe kontakty a protože je auto pojízdné, pokračujeme ku Skalanům. Jenom já mám mizernou náladu.

Náladu trochu spraví , že přítel Klacek už zařídil pivo a že na místě je už Ita. Asi od čtvrtka a tváří se nedočkavě. Natahujeme preventivně plachtu a jedu pro maso ze Skalanských býků. Protože už mám hlad, kupuji ho zhruba dvojnásobek, než je potřeba.

Návrat je radostný, protože lidé už přijíždějí a mezi nimi mrzutý Napeska, který pro změnu zapoměl na pumpě dálkové ovládání k autu. To nám to začíná.

No nic. Dáme vařit bramboračku a jdeme s Excelencemi postavit stěžeň pro střelbu na papouška. Po Evropě vcelku běžná, ale mimořádně obtížná disciplína. Excelence moc nechápou, jak to chci udělat. Blbě. Stožár je moc tenký a ohýbá se vlastní vahou. Jdu pro špagátky a Excelence zatím hlídají stožár. Když se vrátím s podpůrnými lanky, nacházím Excelence zcela zmatené stát v bažině  a u povaleného stožáru stádo býků. Už toho mám dost. Rozhodně vstupuji mezi býky a stožár i s ptáčkem zabavuji. Dobytci zírají, Excelence velebí chrabrost a zdatnost předsedy IQ60.

Klacek se ostatně také podivuje hrdinství  a stavba disciplíny se přesouvá na sobotu. Večírek propuká. Za pomoci Kibeho, přítele na telefonu a mobilních aplikací je zajištěn přísun piva, což je důležité zvláště kvůli příjezdu jihočeského readoranta (Bůh večírkové lukostřelby je opět zpátky) . Toho je třeba napájet soustavně. Přijíždí i Hombre s kytarou. Báječný večer plný radosti, zpěvu a hodování. Vhrnci který dobyl Divoký Západ se zvolna dusí burgundské hovězí.

Ráno se nám nikam nechce, protože prší a před chvílí jsme šli spát. Ale pár kafí a těžká snídaně zombíky trochu osvěžují a mobilní aplikace říkají, že pršet bude až za hodinu.

Výhodou malé party lidí je (kromě logistického minimalismu) i že nemusíme nic vymýšlet a vyrážíme na trať najednou. Sice se to trochu vleče, ale zase je legrace. Kroupy přicházejí u muflona. Po čtrnácti 3D terčích si dáváme pauzičku, občerstvení a necháváme přejít tlakovou níži.

Dáváme dalších 14 terčů. Je to zábavné. Na konci tratě se usmívá pan Ishi, který přijel až teď, neboť hrál tenis. Občerstvujeme se a jdeme stavět ptáčka.

S hliníkovým stěžněm překračujeme několik elektrických ohradníků a na spodní louce vztyčujeme disciplínu. Jeho Excelence Raph vypráví legendu o vzniku disciplíny a seznamuje nás s popularitou této taškařice ve Francii. Bohužel ještě před koncem kola ptáčka sestřeluje Kibe a stává se tím Králem Kongresu. Byla to náhoda. Po vztyčení nového ptáčka se to už nikomu nepovede a ptáček je na bidle do neděle.

Opět krásný večer. Sice prší, ale ne na nás. Polní kuchyně jede na plný plyn, kamarádi se radují. Je dekorováno a oceněno několik lidí. Jeden je dokonce doceněn, protože minule si nevyzvedl medaili. Hodnotné ceny jsou nespravedlivě rozděleny a následně spravedlivě vyvlastněny. Ještě, že kostěná medaile nejde vychlastat!!

Ráno stavějí Větve Jihu tibetský trojúhelníkový terč na pastvině s Jardovou kravkou. Ta je za tím účelem zahnána jinam. Terč je krásný, není na něm ponižující jednička, je dvakrát větší, než originál , je popsán a očíslován tibetsky a je 70 metrů daleko.

Rozdělili jsme se na Pražské Větve (označené červenou růží ) a Svět (označený růží bílou).

Dle pravidel tibetské lukostřelby na dané znamení začíná nenávistná zloba, škodění a rivalita. Jedno družstvo střílí, druhé ho ruší hovorem, výkřiky, urážkami, hlukem a jízlivostí. Pokud družstvo zasáhne terč, musí přetančit radostně k terči. V tomto případě musela být radost opatrná, protože ve výběhu byly výkaly. Pokud střelec netrefil terč, výraz „trefil hovno“ platil doslovně. Čím blíže k vrcholu trojúhelníku, tím víc bodů. Ačkoli bylo Yorků (bílá růže) víc, byli slavně potřeni. Pohyblivá výsledková listina – Zelí si nejenom dle sportovního práva nesmí tři roky umýt ruku, ale družstvo bylo i všemožně tupeno. Hezké to bylo.

Jeho Excelence Raph všechny podaroval čínskými jadeitovými prsteny, čímž vyvolal masový zájem o tento druh střelby. Klacek se střelil do ruky, ale pak měl krásný soustřel

Odpoledne jsme si ještě šli s Větvemi Jihu dát znovu střelbu na ptáčka. Blbé bylo, že vyšlo slunce a ptáček byl úplně proti němu. Jako jedinému nebrýlatému mi nechytly panenky a ptáčka jsem po cca 15 pokusech sestřelil, čímž jsem se stal ničím, protože králem už je Kibe

Večer jsme ještě šli na procházku do hospody a sportovní víkend důstojně zakončili.

Mezi Větvemi i hosty převládá názor, že takováto setkání jsou mimořádně hodnotná. Navíc dle mých zkušeností jsou nejblíže tradiční lukostřelbě

Categories: Aktuality
Štítky: