Posted By Mysa on 31.1.2017

Vzácný kamarád a ještě vzácnější člověk Jeneš (Jan Řehořovský) před nějakým časem propadl kouzlu kompozitních luků. Ne že by luky nedělal i předtím, ale dosavadní kariéra byla konstruktérsko – chemická.

Jeneš je neskutečně precizní řemeslník, ale z nějakého tajemného důvodu nekopíruje, ale nechává se inspirovat. Co udělá většinou střílí skvěle , ale člověk se nesmí nechat sešněrovat představami. Když třeba řekne: „udělal jsem korejce“, nesmí pozdější hodnotitel čekat nic, co už někdy viděl v souvislosti s korejskou lukostřelbou. Zato konstruktér sleduje střelecko- uživatelské vlastnosti.

Když mi Jeneš slíbil Turka tak jsem v nějakém idealistickém poblouznění čekal luk odpovídající turecké tradici. Turecké luky totiž nekriticky miluji. Není vůbec jednoduché turecký hornbow sehnat, nebo vyrobit. Téměř všichni kdo se o to pokoušeli (a byli svými stoupenci adorováni) si nakonec koupili luk od Lukáše Novotného, protože ten jejich stál za starou bačkoru. Trochu je to i tím, že švih tureckého luku je dán i předpětím v relaxovaném stavu, čehož se „lukaři“ bojí a raději dělají unavené tvary. Měl jsem v ruce jak historické originály, tak moderní výrobky. Jeden maďarský výrobce luků mi hrdě dal na vyzkoušení 70lb „turecký“ hornbow, jako skvost své produkce. Při střelbě 28″ šípem o hmotnosti 31g jsme naměřili rychlost 179 fps, což je velmi ubohé. Ramena luku měla podobný průřez, jako násada krumpáče. Nicméně zakladatel Atarnu Steven Selby si v lucích tohoto výrobce libuje řka, že jsou velmi stabilní a uživatelsky jednoduché. První opravdu věrohodný luk jsem viděl v Korei. Luk byl v krabici o něco větší než krabice na pizu a lukař na něj dával tětivu asi půl hodiny, přičemž luk mu nafackoval.

Turecké luky jsem měl v ruce od řady výrobců. Samozřejmě od Lukáše Novotného, od Adama Karpowitze a od Yokhuy Yanga. Poslední jmenovaný je pro mě už trochu nižší level. Pak od dvou francouzských výrobců (oba byly blbé a ošklivé) a jednoho nabubřelého Němce. Toho jsme si vyzkoušeli s Napeskou a panem Ishim v Eisenbachu (co se tam nenarodil Bach). Trochu srandovní zážitek. Každý z nás držel v ruce nejméně jeden luk Saluki (tedy extratřídu) a do toho vám nějaký upatlaný modelář s lukem omotaným špagátky vykládá, jak to střílí 200fps.

Prostě udělat fungující hornbow není žádná sranda a skoro všichni je navíc vyrábějí velmi opatrně, aby byly uživatelsky jednoduché. Také vesměs respektují anatomii tureckého luku.

Turecký luk je spolu s korejským naprostým vrcholem evoluce rohovinového kompozitu. Je velmi krátký, ale díky tvaru ramen a jejich materiálu snese velmi dlouhý nátah. Ten se ovšem u Tureckého luku nepoužívá

Díky extrémní pružnosti rohoviny i šlach nemá jiná omezení,než geometrická. Luk jde napínat tak dlouho, dokud se tětiva nedostane do kolmice s koncem ramene.

A nyní něco o anatomii luku. Jádro je slepeno na „V“ spoje z pěti částí. Krátké madlo je tvarováno tak, že je není možno prakticky jinak uchopit. Jedná se o extrémně „osobní“ záležitost a v minulosti si střelci vybírali luk především podle madla. Jde omotávkou (mushamba) zvětšit a přizpůsobit velikosti ruky…to se využívalo zvláště při flightu…ale zmenšit nejde. Je to první věc, kterou vás luk osloví. Madlo (quabza) je na straně ke střelci rovné, směrem dopředu lehce vyduté. Jeho délka je podle velikosti ruky 8-12 cm a lukostřelec by ho měl být schopen obejmout prsty. Na vnitřní straně má úzký pásek slonoviny, nebo kosti, který od sebe odděluje oba pásy rohoviny tvořící břicho luku. – čelik. Má i symbolický a náboženský význam.

Na madlo navazuje 30-35 cm dlouhé pružné rameno (sal) a na něj cca 18cm dlouhá málo ohebná „napínací páka“ kassan, který je zakončen zhruba 10cm dlouhou páčkou zvanou Bash. Kromě madla napojeného rovně každá další část směřuje trochu dopředu. Rameno luku je od madla až po bash téměř obdélník, i když u bashe je o něco štíhlejší. Flightové luky měly trochu subtilnější konce, než luky terčové, či válečné. Luk se při nátahu jakoby rozbaluje, takže nárůst síly je velmi příjemný a střelec pocitově tahá jakoby slabší luk, než je tomu ve skutečnosti.

Jeneš odvedl , jako obvykle, perfektní řemeslnou práci. Vysloveně radost mi udělal tím, že se nebál luku dát předpětí. Taky jsem se trochu bál jak zvládne nátahové charakteristiky pro střelce který střílí podstatně silnějšími luky a má i delší nátah. Předávka proběhla při teplotách hodně pod bodem mrazu, takže jsem velmi zvědav, jak bude luk reagovat na změny teploty. Snad na mě nebylo nic vidět, ale těšil jsem se jako malé dítě na turka v cca 80 librách. To bylo trochu víc, než jsem chtěl, ale ono to není jednoduché trefit přesně libráž a pro mě je víc lépe než míň.

Dokonce mi luk ta hodná duše přivezla z Varů v neděli ráno a ne až bude mít cestu kolem. To mě vysloveně dojalo.

Na střelnici jsme luk vybalili a hned první problém- tohle bez tepliků (natahovací forma) do tětivy nedám. Jeneš ano. Fakt ho nechápu. Mám sílu jak bejk, ale tuhle hadici strčit do tětivy a nekroutit jí ramena…..no už to umím taky, ale je to fucha a tepliky si stejně udělám.

Turka v tom tedy nevidím. Luk má strašně dlouhou středovou část a madlo pro obra. Kassan je rovný. Celý luk je dlouhý 57 palců, takže spíš delší krymtatar, ale v sibiřské košilce. Luk nepracuje jako turek, ale spíš jako holmegaard. To dělají ty rovné kassany. Trochu nervózní jsem byl ze subtilnosti konců ramen. protože se bojím, že mi kolem prošvihne tětiva. Bashe jsou delikátní záležitost poskládaná z kousků hickory a rohoviny velmi promyšleným způsobem. Takhle propracované bashe jsem neviděl nikdy u nikoho.

Ale střelba chmury zahnala. Na 50m střílí prakticky vodorovně a se strašlivou silou. Jeneš luk udělal velmi stabilní a odolný proti torzní nekázni. Tětiva kolem tenounkého kassanu nejen neprošvihne, ale navíc je perfektně načasovaná. Chce to cvik. S 28 palců dlouhým a cca 35g těžkým šípem jsme naměřili 224 fps a nátahovou sílu 78 liber. Luk byl pod tětivou asi hodinu a půl a pak jsem musel na rodinný oběd.

V pondělí jsem luk mučil znovu. Přes kotník jsem na něj dal tětivu až na třetí pokus a ramena byla ve výrazné nerovnováze. Asi hodinu jsem je vyrovnával. Návod jak dávat luk do tětivy na koni považuji za blábol. Pak se mi střílelo opravdu pěkně.

Luk má naprosto dokonalý tiller. Jenom je potřeba ho pečlivě srovnat a nechat chvíli odpočinout. Zvyšuji tréningové nálože, abych se naučil trefit výšku. Stranová přesnost je zatím nejlepší ze všech mých luků a luk není ani příliš citlivý na spin šípu. Jelikož má výkonové rezervy, ani nemusím moc řešit opeření. U většiny krátkých luků šíp kmitá těsně za lukem a ztrácí tím rychlost (což se dá řešit tvrdšími ….a těžšími……šípy). Tenhle luk moc krátký není, ale díky svým subtilním koncům to není maďarská vrhačka na holuby.

Turecká tětiva by na luk nešla nandat vůbec. Jenom endless. Konce jsou opravdu subtilní.

Pravá rozkoš se dostavila v úterý- už jsme si na sebe s lukem zvykli. Opravil jsem nějaké šípy , abych měl čím střílet, a luk jsem do tětivy hodil už po obědě. Celkem mě zajímá, jak se bude chovat na celodenním závodě. Mám v plánu vzít ho na MS ve Florencii, kde bude asi hodně přes 30°C. Pozdě odpoledne dostal tréninkovou nálož. Nátahová síla klesla, ale rychlost nijak výrazně. Na 50m rozptyl asi 40cm a kupodivu se mi dobře střílí i na blízko. Jak Jeneš udělal místo madla prkýnko, tak šíp má velmi malé stranové vyosení. Co mi vadilo se ukázalo jako výhoda. Opravdová rozkoš. Ještě nevím, jak bude cestovat tiller, takže se trochu bojím dělat nějaké značky na tětivě, ale už teď mohu zodpovědně prohlásit, že se jedná o špičkový nástroj. Handshock minimální a luk se chová předvídatelně. Že máme v Čechách roholukaře takovéto úrovně je naprostá pecka. Věřím, že nakonec se toho turka dočkáme

poznámka- teplik je napínací forma na dávání tětivy do luku. U luků uzavřených (a zvláště lepších libráží) bez formy skoro nejde tětiva nasadit. Známá teorie o nasazování tětivy za jízdy na koni…..podle mě je to blbost, nebo u hodně slabých a unavených luků

Categories: Aktuality
Štítky: