Posted By Mysa on 3.4.2017

Ačkoli Turek je historicky nejlítější nepřítel křesťanův, v oblasti výroby šípů to dotáhl opravdu daleko. I díky tomu, že v Turecku se tradiční lukostřelba, zvláště flightová , udržela až do zániku Osmanské Říše a lukostřelba požívala veliké vážnosti, výrobou šípů se zabývali specializovaní řemeslníci. Tito si předávali živnost z generace na generaci. Stejně jako u jiných řemesel, každý šípař vytvářel zásoby pro příští generaci. U střelby do dálky šíp udělá opravdu hodně a střelit co nejdál bylo hlavní ambicí každého lukostřelce. Těm nejlepším se stavěly velkolepé pomníky a za Zlatým Rohem se místo potížistické čtvrti Beyoglu nacházela obrovská lukostřelnice „Okmeydan“ (místo šípů) , dodnes viditelná na mapách Istanbulu

Střelce alespoň minimálně vzdělaného v belologii při pohledu na turecký šíp udeří do oka hned několik rozdílů oproti šípu evropskému. Variabilita tvarů, odlišný způsob opeření, složitost konstrukce, orientace let vůči končíku atd.

Šípy se dělaly především z borového dřeva , pravděpodobně variety pinus peuce, až 60 let sušeného. Ale používal se například i rákos.

Dřevěné šípy (ağaç ok)měly většinou zvláštní tvar popisovaný jako endâm ( barreled)   

Varianty šípu     jsou zvláště tarz-ı-has pro šípy válečné, şem endâm pro flightové šípy a kiriş endâm pro šípy terčové

 

Podle určení se šípy dělily na menzil oku(flight), mesk oku(cvičný), puta oku(terčový), tirkesh oku(válečný),Ibriš oku (flu flu), torba oku(cvičný na střelbu do terče torba, neopeřený)

Šípy cvičné(mešk) byly Heki, Karabatak a Azmayiš

Šípy flightové se lišily jednak opeřením a jednak typem hrotu . Lehký kostěný hrot soya, nebo kovový temren.

Šíp endâm má části, jako lidské tělo. Rozdělen po délce na 24 dílů má následující části. Od končíku 4 díly je hlava. Bod 4 díly od končíku je krk (bogaz). Po 10.5 dílu jsou prsa. Bod 10.5 dílu od končíku je břicho (nejtlustší část šípu). Pak následují nohy, či šalvar(kalhoty). Od 17 dílů je chodidlo.

 

 

 

Při popisování i výrobě je šíp měřen v krku, přes břicho, v kotníku a v hrotu. Výrobci šípů měli na dané průměry zvláštní šablonu.

U dřevěných šípů je i orientace let oproti evropským o 90°posunuta. Tedy v řezu jdou léta nikoli kolmo na zářez končíku, ale rovnoběžně.

Končíky se dělaly jednak selfnocky (vyřízlé přímo do těla šípu). Potom bakkam ( boky končíku z tvrdého dřeva, nebo rohoviny) a bašpare – to neumím přeložit- nasazovací končík z rohoviny, slonoviny apod. Ty se používaly na luxusních šípech.

Končík složený, nebo nasazovací měl (a většinou stále ještě má) několik významů.

Význam první- luky pod 70 liber se nikdo v minulosti nezabýval. Dokud byl luk zbraň, ať už pro lov či pro boj, postrádala jeho existence smysl, pakliže neměl dostatečnou účinnost. Dokonce i jako zbraň sportovní musel mít co největší výkon, protože Turci stříleli buď do dálky, nebo na terč do dálky (popsáno v jiném článku), nebo skrz něco.

Tětiva byla většinou hedvábná a vzhledem k nestejné síle hedvábných vláken se její mohutnost určovala hmotností v dirhamech. V každém případě byla silnější než současné tětivy z kevralu a podobných materiálů. Konstrukce končíku umožňovala mít končík silnější než konec šípu.

Význam druhý- vzhledem k silám luků a výstřelovým rychlostem je velmi výhodné mít končík pevnější než zbytek šípu. Šíp se zlomí a hrot urazí zpravidla až po zásahu. Končík bohužel praská při výstřelu , což je nebezpečné pro luk, pro střelce, pro okolí střelce, výstřel to činí poněkud zbytečným a tak i také práci kterou jsme si se šípem dali.

Význam třetí- odvíjí se od techniky střelby. Zatímco středomořský(u nás běžnější) střelec při nátahu svírá končík šípu mezi ukazováčkem a prsteníčkem, střelec palcem šíp drží za končík v úžlabí mezi palcem a ukazováčkem. Vypouklý tvar je výhodnější.

Opeření tureckého šípu je opět o 90°posunuto oproti evropským zvyklostem. Tedy řídící pero je nikoli kolmo na luk, ale rovnoběžně s lukem. Významů to má opět několik. Jednak není příliš velký rozdíl při založení perem nahoru, či dolu, takže lukostřelec může sledovat cíl a nikoli končík. To je pro jezdce poměrně důležité. Další vtip je v tom, že peří je většinou vytaženo až na končík, takže střelec může při nátahu lehce tlačit šíp ukazovákem k luku a nedojde přitom k průhybu šípu.

Nyní něco o výrobě a seřízení šípu.

Celou práci začneme tím, že si vybereme tyčky o tak stejné váze a pružnosti, jak to jenom dokážeme. Pokud vlastníme spinovačku, je dobré aby měla možnost vynulování ručičky. To proto, abychom měřili pružnost a ne rovnost tyčky.

Délka šípu- příliš dlouhý šíp je na škodu, příliš krátký je nebezpečný. Vyplatí se změřit si opravdovou délku nátahu a vzít v potaz, že se kotví většinou někde na obličeji. Zpravidla platí rozměr od podpaždí po špičky prstů.

Končík (bakkam). Je vytvořen tak, že se konec šípu seřízne do dlouhého klínu s tupým koncem. Tupé zakončení by mělo být o něco užší, než je plánovaný průměr tětivy. Na vzniklé plochy se přiklíží destičky tvrdého dřeva (bakkam), nebo rohoviny. Po zaschnutí se pilníkem vypracuje tvar končíku. Komčíky měly vesměs tvar pinzety, aby šíp držel na tětivě sám. Je žádoucí se těsně před výstřelem šípu dotýkat co nejméně. Je na zkušenosti výrobce, aby rozvor na konci končíku a pružnost stěn umožnila šípu z tětivy snadno sklouznout. Někdy se na konci zářezu udělal lehký náběh směrem ven, aby se šíp snadněji zakládal. Celý výtvor se poté omotá tenkou šlachou namočenou v klihu.

Na šípu si vyznačíme krk, břicho a kotník a hoblíkem vypracujeme kýžený doutníkový tvar. Je důležité mít dobrý a ostrý hoblík s nožem co nejvíc vepředu, protože jinak se nám bude dělat špatně hlava šípu(končík překáží). Ideální je malý houslařský hoblíček s nastaveným minimálním úběrem. Broušení není příliš vhodné a stejně tak velká tříska na hoblíku. Jakmile uberete ze šípu materiálu moc, je šíp zničený. Opravit nelze. Vyplatí se alespoň zpočátku pracovat pomalu. Šípaři si průměry v klíčových bodech kontrolovali šablonou (yeni yapim). Moderní člověk může použít posuvné měřítko, nesprávně nazývané šupléra.

Poté je šíp osazen hrotem. Tradiční hrot je poměrně lehký, opatřený nikoli tulejkou, ale trnem. Osazování hrotů s trnem zmiňuji opět v jiném článku. Hrot s trnem jednak přesouvá vibrace dál do šípu (u šípu osazeném takovým hrotem se prakticky nikdy nestane, že by se urazil jenom hrot) a jednak vyztužuje špičku šípu , což trochu pomáhá eliminovat chyby vypouštěcí ruky těsně před vypuštěním. Tvrdá špička (chodidlo) šípu je velmi žádoucí. Zpevnění špičky se dá dosáhnout i fermeží (Ke zpevnění dojde za několik týdnů), footováním (vložením tvrdšího dřeva do špičky), nebo i prostým šikmým spojem těsně za hrotem. Doporučovaná hmotnost hrotu je 1/7 hmotnosti šípu.

Pro pochopení mechaniky šípu je potřeba velmi dobře pochopit, jak funguje lukostřelecký paradox (obtékání šípu kolem luku). Jak funguje podélná a příčná pružnost šípu. Co dělá tětiva během výstřelu. Jaký vliv má výška tětivy (brace height). Kdy končík opouští tětivu a jak to ovlivňuje let šípu. A co se stane, když zatěžujeme a odlehčujeme konce šípu. Ubírání materiálu zvyšuje ohebnost šípu. Doutníkový tvar zlepšuje aerodynamiku. Zvyšování hmotnosti konců prodlužuje šíp (změkčuje ho). Uzly kmitání vzdaluje od sebe.  Šíp endam má poměrně složitě popsatelné vlastnosti. Jak je patrné, u flightových šípů (menzil oklari) tvaru šem endam je těžiště klidně v zadní části šípu. Řídící funkce kormidel je dostatečná aby šíp udržela špičkou dopředu a těžiště za polovinou zabrání rychlému uzavření balistické paraboly. Šíp s těžkou špičkou má konvexní tendence, s lehkou konkávní. V důsledku je to samozřejmě nesmysl protože kdyby měl šíp opravdu konkávní dráhu, tak by se v nejvyšším bodě dráhy přetočil. U normálně fungujícího šípu je dráha vždy konvexní. Jenom  šíp s negativním FOC plachtí, s pozitivním letí za hrotem. Tedy je přesnější, ale má výrazně menší dolet. Konstruktér šípu si musí být vědom, jakého efektu chce dosáhnout. U evropského terčového šípu bývá FOC (těžiště) 7%před středem šípu

Nejvíc rychlosti šíp ztratí v počáteční fázi letu, kdy vinou lukostřeleckého paradoxu je šíp stabilizován brzdícím efektem letek. Něco jako když dragster brzdí padákem. Je velmi žádoucí naučit se vypouštět s minimálním rozkmitem

Nyní se šíp olepí peřím. Peří rozlišujeme pravé a levé. Pravé a levé peří rozpoznáme tak, že se na letku podíváme zezadu ( jako bychom mířili) tak, že základna letky míří dolů. Pokud se prapor stáčí do leva a je pero levé. U kupovaných per do leva míří zbytky dříku pera. Pozor. Pokud se peří kupuje, je značeno RH a LH. Pro praváka a pro leváka. Tím je ovšem myšlen střelec středomořský, zakládající z vnitřní strany luku. Prodejci vám budou urputně tvrdit, že RH je pravé peří. Nenechte se zmást. Levé peří by mělo být přesnější, pravé má větší dolet, ale v praxi se to téměř neprojevuje.

Na Asijských šípech je skoro vesměs peří strhávané, nikoli řezané.

Opeření má základní tvary „heki“ (v podstatě naše parabola) a „pišrev“ (kratší a vyšší) . Šípy flightové mívaly letky i z papíru, či pergamenu.

Pokud hlavu šípu zdobíte nějakou barvou, je dobré si před olepením vyzkoušet, jak spolupracuje barva s vybraným lepidlem. Tradiční je klíh. Na luxusních šípech se velmi často vyskytuje olepení celé hlavy šlachou, hedvábím, nebo papírem, protože na nich peří drží lépe než na dřevu.

Hotový šíp vyzkoušíme nástřelem do terče z cca 5m. Pokud jde zásah vpravo nahoru od středu je šíp tvrdý. Pokud vlevo dolů, je měkký. Jestli jinam, není chyba v šípu. I když měkké šípy mohou mít trochu nevyzpytatelný rozptyl. Pokud je šíp tvrdý, posuneme krk trochu dál od končíku. Dá se to udělat i obroušením smirkem, ale velmi opatrně. Jedná se o jemné ladění. Raději pomalu a šíp čas od času párkrát vystřelit na terč.

Podstatně lépe se nastavuje šíp taperovaný. Tedy nikoli endam, ale ubíraný od krku ke končíku. Není tak citlivý na jemnost vypuštění a chová se vyzpytatelněji. Opatrným posunutím krku směrem ke hrotu se dá nastavit velmi jemně.

Pokud chcete dělat povrchové úpravy, mějte na paměti že přírodní látky a nitrocelulozový lak velmi dlouho vysychají a mění vlastnosti. Na druhou stranu dobře povrchově ošetřený šíp má šanci přežít déšť, pobyt v mokré trávě, dokonce i koupel.

 

Categories: Aktuality, Články
Štítky: