Posted By Mysa on 1.7.2024

Mistrovství Evropy IFAA ve 3D lukostřelbě

Cesta začala špatným znamením. V Kaplici mi šutr z polského náklaďáku rozbil okno u auta (čím to, že v Rakousku jsem skoro žádné polské tiráky neviděl?). Anička mne chlácholila.

Museli jsme vyrazit už v pátek dopoledne, neboť na poslední chvíli bylo vyhlášeno zasedání Evropské Rady. Což je moc zábavné, neboť ubytování jsme měli samozřejmě až od soboty. No nic. Objednali jsme si jednu noc v jiném penzionu. Majitelka byla vcelku popuzená, že jednu noc, když jsme tam na týden.

Cesta podle navigace ubíhala vcelku v poklidu. Zaplatili jsme za tunel, kterým jsme nejeli a překonali dvě horská sedla 1900m.n.m. Brzdy si zasmrděly a kvůli řezání zatáček budu kupovat nové zadní gumy.

Ráno jsem odvezl Aničku na 30km vzdálený parcour, aby měla možnost poztrácet ještě nějaké šípy a odebral se vypátrat, kde že se to zasedá. Samozřejmě tři kiláky daleko, na druhém konci obce. K občerstvení voda.

V klidu jsme se zaregistrovali, nechali si zkontrolovat luky a museli odrápat památeční nálepky z předchozích ME a MS, abychom podle nich nemohli mířit.

Odpoledne dorazil zbytek ubytované party. Manželé Provazníkovi a Pan Velkostatkář s Bobem.

Druhý den, v neděli, proběhlo slavnostní zahájení, průvod a briefing kapitánů národních týmů. V sobotu jsem se pro jistotu na Evropské Radě zeptal, kde že se ta sláva koná………ve sportovním centru vedle registrace. To je báječné. Jelikož se jedná o horské lyžařské středisko, co není hotel, krám, nebo hospoda, je sportovní centrum. Kromě pumpy, banky a termálních lázní. Traktor taxi jsem nevyužil

Chtěl jsem udělat radost Rakouským ekologům….a vyrazil pěšky. Dva kilometry jde urazit za dvě hodiny svižnou chůzí. Vyrazil jsme s velkým předstihem, abych měl čas hledat. Nakouknul jsem všude……a pak se šel zeptat pořadatelů. Prý je to zase v tom hotelu na druhém konci obce. Tak to už je jentaktak. V hotelu se potkávám s delegací Španělska a Andory. Na recepci o ničem nevědí. Volám sekretářce IFAA.  UF, je to v turistickém centru, asi kilometr zpátky. A nepřišli jsme poslední.

Na slavnostním průvodu bylo zajímavé to, že kvůli němu asi na hodinu zavřeli průsmyk. Jedinou možnost široko daleko, jak se dostat přes hory. Asi jako uzavření Rozvadova.

A je tu pondělí….a jde se střílet UAR. Tři pokusy do prvního zásahu. Střílí se víceméně po rovině (IFAA je field archery), takže ačkoli mám opravdu hodně bodů, vydá to jenom na osmé místo. Po rovině to vyhovuje všem a startovní pole se jenom hemží Mistry Světa a Evropy. I několikanásobnými. Ti gauneři, co všechno vyhrávali, klidně zestárnuli a přešli do mé kategorie.  Jsme jednou z nejpočetnějších. Anička střílí z laminátového jezdeckého luku, takže závodí se sportovními střelci. Já jsem s rohovinovým kompozitem samozřejmě historický luk.

Co mne trochu zarazilo bylo, že jsem zahlédl poměrně dost stejných laminátů mezi Historickými luky. Ani se neobtěžovali je maskovat. Vesměs Bulhaři.  Ostatní podvodníci je měli alespoň potažené kůží. Zakázané fastflightové tětivy mají kromě mě asi všichni. Jeden Ital dokonce aplikaci dálkoměru na mobilu. Nestačím zírat. Anička se málem rozpláče. Večer jsem to nahlásil celému vedení IFAA a ukázal fotky. Slováci říkali, že prý je nechají odstřílet a pak diskvalifikují. Jaké překvapení, když byl v sobotu Bulhar na stupních vítězů a celá jejich reprezentace se venku radostně fotila s medailí.

V úterý se střílí Hunter. Jeden šíp….moje silná disciplína. Poskakuji na čtvrté čtvrté místo. Zavírám krásnou dvackou….a jsem jediný, kdo strefil terč. Dálky tu mají ukrutné. Mám zaplaťpámbu velmi silný a rychlý luk s velmi mírnou balistickou křivkou. Blbé je, že musím stále kontrolovat tah ramen a vyváženost konců. O naše zdraví pečuje řád Johanitů.

Středa….opět UAR. Jdu ve skupině prvních šesti nejlepších střelců. Mám v plánu udělat si náskok, protože poslední kolo je Standart Round na dva šípy, což mi moc nejde. První terč….20 bodů. Druhý….18. Jsem v terči sám. Ostatní si dávají úplnou nulu.

Začíná mžít. Dopr…..v dešti to neumím. 18 bodů. Začíná pršet . Mokrý šíp se odráží od terče a láme se. Vytahuji suhý…..střed a 16 bodů. Začíná lijavec, jaký jsem neviděl ani v tropech. Pokud nestřílím, ukrývám sebe i luk pod paraple. Volím strategii : každý terč, nový šíp. Snad to přejde. Na dvacátém terči už nad skupinou vedu o 100 bodů.    Došly suché šípy. A je to v čudu. Lehký terč…..první rána těsně pod, druhá těsně pod, třetí…těsně nad. První nula…….a tak to jde i zbytek závodu. Šest outů. Pršet přestává 15 minut po příchodu do hotelu a vychází sluníčko.

Další den volno. Takže nad párou oživuji peří, ale zvlhlé šípy jsou jako hadice. Ještě jsem si šel vyzkoušet do smrduté bažiny, které říkají rozstřeliště, jestli přeci jen něco nepůjde použít. Přicházím o dva šípy a je to v čudu. Budu se modlit k posvátnému Íkvákovi

Poslední kolo, můj neoblíbený standart. Na 50m mám asi metr a půl rozptyl. Snad budu mít přesto štěstí. Startuji opět v první šestce ze čtvrté pozice. Asi ve třetině mě štěstí opouští. S podprůměrným výsledkem padám na desáté místo. Utěšuji se, že jsem nechal za sebou pár Mistrů Evropy a Světa. Nebo že být desátý ze šedesáti, není tak špatné. Ale byl jsem blízko :-). Padlo 48 světových rekordů a jeden v UAR střelil hned první den kamarád Thorsten, který nekonec zkončil třetí a nevnímal jsem ho jako nebezpečného.

Categories: Aktuality
Štítky: