Posted By Mysa on 3.10.2010

Tohoto vrcholného turnaje lovců technických pěn se zůčastnily Pražské Větve IQ60 v hojném počtu. Neúčastnili se v podstatě jenom pan Prezident a Petr Josefus.  Z ostatních Íkvéček byli přítomni pan Ajuta z Pilníkova, pan doktor Lee z Božolesska , David Chaloupka z Podřípu. Za Pražské Větve Napeska, pan Ishi, Miki, Mýša, a Gussy s Jahůdkou.Díky vítězství zdravého rozumu se letos MČR neodehrávalo na sjezdovce a večírky neprobíhaly ve sterilním sklohliníkovém fastfoodu 21.století,  ale ve druhé zóně CHKO Prachovské skály a velice útulné hospůdce dřevěného typu. Rovněž spát se nemuselo v hotelu, ale ve vyhřívaných útulných chatičkách, stanu , nebo jako Miki v autě napojeném na rozvaděč a vybaveném teplometem a lampičkou.

Den byl krásný, slunečný, nálada optimistická. Po nezbytných a zbytečně dlouhých projevech a přetrpění hymny, (tentokrát instrumentálně) jsme vyrazili na trať. Skupina Napeska, Ishi, Mýša, Miki a Ajuty dělala co mohla, ale nešlo to. Nešlo. Trať byla překrásná, báječně postavená a děsivě obtížná. Skoro by se dalo říci na hranici možností jezdeckých luků. Terén divukrásný, akorát nám to moc nešlo. Rány padaly…….

U střelby na obludu vynořující se z písku jsme nostalgicky vzpoměli pana Zagloby, jenž právě na tomto stanovišti byl družstvem vytlačen a vysmýkán na balvan s metou, a tam propadl hrůze, trpějíc závratí.

Po návratu z tratě jsme rychle zahnali hnus ze svých výkonů obědem a počali Íkvákovat. Tak za půl hodiny se začali trousit ostatní závodníci a za pár hodin dorazili i střelci z krumpáčů.

Pan prezident Chiméry Turbo nahnal 6 nejlepších střelců každé kategorie na střelbu finále slibujíce hodnotné ceny pro vítěze, i posledního. Dosavadní výkon nehrál roli. Prostě jsme se utkali ve střelbě na 6 zvířat. Rány padaly…bylo to na rovině, tak nám to šlo o poznání lépe. Nastoupili borci: Ishi, Mýša, Ajuta, pan Doktor, Miki a Napeska.Zvítězil jsem já a obdržel plastovou sošku střelce z TRRB, an gapuje, celé hodnotné umělecké dílo vylisované ve fabrice na trofeje a medaile v Kolíně bylo vyvedeno v povrchové úpravě Zlato.

Poslední Miki obdržel cenu že nám má donést pivo. Vyšel z toho levně, neboť borci Zdražil- Zíma mezitím odskotačili spát do Prahy. Napeska skrzevá nabytí sil po chorobě, pan Ishi se obával večírku, a právem.

Zprvu příjemný večírek se změnil v tupou pitku, jenž vyvrcholila tím, že dva střelci ze sportovních luků nám začali spílat a holedbat se svými dosavadními výkony, pro nás pochopitelně nedosažitelnými. Tak jsem šel ven oslavovat bílý kolík, ostatní šli spát. Po chvíli jsem v záblesku jasného vědomí odebral se do chatičky obývané přítelem Richardem. Richard se vymrštil, přeběhl chatičku, udeřil hlavou do zdi vedle dveří a opět usnul.

Ráno bylo pekelné. Nejenom že jsme byli trudnomyslní, malátní a dehydrovaní, ale navíc hospoda byla obsazena školou v přírodě.

Na trať jsme vyrazili tradičně ve skupinách podle výkonů z předešlého dne. Tedy skupina Mýša, Ajuta, pan Ishi, doktor a Miki. Dařilo se nám o něco lépe, trať byla v podstatě stejná. Méně autů , ale taky méně desítek a jedenáctek.

Něco šlo střílet jen velmi obtížně, ale byli jsme šťastní. Skutečná dramata nastala koncem závodu. Vykouřil jsem předposlední cigáro a hrozil absťák a navíc Ajuta hbitě spočetl před posledním terčem, lištičkou, že v součtu obou závodů vedu nad panem Ishim o pět bodů. Technicky se pan Ishi velmi snadno může stát MISTREM, nebo může dojít k plichtě, kdy rozhodne počet autů a jedenáctek. To nám to zavařil. Já se začal potit a zrychleně dýchat, pan Ishi na metě začal vyrábět stupínky, rozdýchávat se a snažit se způsobit u protivníka nervový excitovaný stav. Já zatím nenápadně zapnul stopky na mobilu, doufajíc tajně v kontumační vyautování nebezpečného protivníka na metě.

Dal pětku. Kdybych minul, jednalo by se o výše zmíněnou plichtu. Šoupnul jsem osmu a stal se, jako každoročně, MISTREMAle snadné to tentokrát nebylo a pan Ishi byl tuhým soupeřem. Přeli jsme se do krve o každý milimetr protivníka.Po obědě a tradičním vyfocení se s poraženým tradičním nepřítelem vzniklo dlouhé programové vakuum, které jsme vyplnili íkvákováním. Poté Chiméra přistoupila k dekorování vítězů MČR za nepřítomnosti zástupců svazu, kteří měli něco naléhavého ten den na práci.

Umístění 1.Mýša, 2.Ishi, 3.Ajuta. PVIQ60 tím získala dva nejcenější kovy na posvátný bučuk, Napeska nám předal své skvělé ceny a potěšil nás tím, Ishi mi předal putovního Íkváka a jelo se domů.

Categories: Články
Štítky: