Posted By Mysa on 24.2.2011

Libichovští Orli dali Pražským Větvím IQ60 důvěru a dovolili jim pořádat druhé kolo třetího ročníku Libichovského poháru. Jelikož se jednalo o termín na konci února, kdy může být naprosto jakékoli počasí od jarního slunce přez mrznoucí déšť po závěje sněhu, rozhodli jsme se vsadit na jistotu a navíc vyjít Libichovu vstříc na půl cesty a soutěž uspořádat v Sadské.

Počet přihlášených na závod 2×14 trčů nás poněkud zaskočil a ke konci jsme se trochu modlili, ať už se nikdo další nehlásí, ale hlásili se.

K tomu už bylo potřeba přistoupit zodpovědně a tak úderka Pražských Větví IQ60 vybavena mačetami, sekerami a plamenomety vyrazila do Sadské kolonizovat trnitý vršek za hřbitovem, kde ráz krajiny evokoval představy australského buše. Nebýt té zimy.

Navíc na neděli meterologové milující v zimě osadu Jizerka a Horskou Kvildu (asi mají zakázáno hlásit, že všechno bude normální a už sto let je v tuto dobu vždycky takhle) hlásili tuhé mrazy. Proto jsme kromě slíbené buržoazní pomůcky ing Luďka Zimmera nainstalovali i Harlemský Ohřevný Sud o který si pak Mikuláš Krutihlav Sodja propálil zánovní lyžarské rukavice.

Soutěžící se disciplinovaně sjeli v hojném počtu a jenom dětí bylo kolem dvaceti. Nejvíc přijel Luděk, který přivezl propanbutanový topící hříbek a všechny tím potěšil, budiž mu za to čest a sláva.

Od některých střelců a klubových funkcionářů přijely celé rodiny, což nás všechny potěšilo, dokonce i nepřátele populační exploze.Nebylo možné neobdivovovat odhodlání a zodpovědnost střelců, kteří se nebáli nízkých teplot a raději než doma, učili se střílet až těsně před závodem. Dali jsme si čaje a kávy a pak předseda Ishi pronesl za štěkotu čoklů z vedlejšího kynologického klubu plamenou, údernou a obsažnou řeč, prezident Věra si stoupl vedle něj a moudře mlčela.

A šlo se na to. Blízko to bylo. Strašně blízko,  tak blízko,  že se to blbě trefovalo. Trať vedla srze militaristickou střelnici, kolem hřbitova, skrz ubohý sad a lebedou dolů na terasy nad nějakým zchátralým zemědělským objektem. Křovím ven na pole a znova. Pan Prezident byl zase v trenýrkách a byla mu zima na prsty.

V polovině byla sympatická přestávka s možností popít teplé nápoje a pozřít pamlsky, které napekly ty z žen Pražských Větví IQ60, které nejsou líné.

Nakonec byli vítězové dekorováni v typickém stylu Pražských Větví IQ60 , který pokazilo snad jenom to, že nehrála hymna IQ60. Nehrála proto, že žena ideologa PVIQ60 vybila baterky soundsystému v rotopedu a ten to zjistil až ráno.

Zvláštní pozornost při dekorování měly děti- naše radost a budoucnost- i když některé se vzpouzely políbit posvátnou bojovou zástavu PVIQ60.

Je třeba uznat, že L.K. Libichov je funkční a aktivní klub a svou dlouhodobou soutěží ukázal, že lukostřelba může být přístupná všem, co ji mají rádi. PVIQ60 děkují za možnost uspořádat jedno kolo této soutěže.

Zapsal Mýša a pro potřeby reportáže se bez dovolení pirátsky zmocnil krásných fotek krásné Ivety Mikešové

Categories: Aktuality
Štítky: