Posted By Mysa on 15.8.2011

Dílem souhry náhod se o víkendu 13.-14.8. Pražské Větve IQ 60 rozštěpily na dvě samostatné jednotky.  Jádro klubu jelo realizovat FITA3D závod do Melchiorovy Huti u Plzně a Dawsa s Mýšou podnikli dobrodružnou cestu na Střední Slovensko, nasávat atmosféru turnaje s vynikající pověstí v obci Pacov.

Nesmírně jsme se těšili, neboť propozice i satelitní mapa slibovaly vynikající střelecký zážitek.

Cesta byla příjemná a plynulá a v obci Horná Ves bylo vzorné značení až k domu mistra Eléva.  Chvíli po nás přijelo pivo a večer i reprezentanti Větví Jihu Zelí, Jařenka a Hrom, tedy zastoupení Čech bylo důstojné.

Dawsa je cestovní veterán a cesta pro něj byla částečně služební, ale já na Slovensku od vojny nebyl (s vyjímkou krátkého úseku dálnice Morava- Maďarsko), tak jsem se kochal a při průjezdu kolem obchodu „polovníctvo – bicikle“ dokonce i chechtal. Tam i zpátky nám cestu znepříjemňovala „Velká cena Brna“. Celou cestu jsme íkvákovali.

Elév žije v romantické díře v pohoří Vtáčnik. Nádherné romantické a útulné místo uprostřed hor a hvozdů. Ženu má milou a pohostinnou, lukostřelecké podmínky ideální a navíc Slovenská parta žije nadšením, které jim můžeme většinou závidět. I jsou to většinou vcelku slušní lukostřelci.

Chvíli po našem příjezdu přijelo pivo a chvíli po pivu Zelí (ten před pivem zásadně nejezdí), takže večírek byl příjemný a vyčerpávající.

Ráno jsme měli možnost se rozdělit do skupin po pěti dle vlastního soudu. Vcelku logicky jsme vytvořili českou skupinu, čímž jsme se sice zbavili možnosti socializace, ale zato parta byla osvědčená. Velitel Megazelí, mužstvo robot Jařenka, Hrom, Dawsa a Mýša. Ačkoli jsme se domluvili, že budeme podvádět, nějak jsme na to zapoměli. Zapisovač Zelí zapisoval poctivě a šípy se tahaly až po kontrole a zapsání. Trochu jsem byl nervózní z toho že v kategorii „dřevený šíp“ byla řada Samicků a jiných sporťáků, ale nakonec se ukázalo, že střelivo má větší vliv, než typ luku. To jsem si ostatně myslel již dávno, jenom u nás v Čechách tyto kombinace nejsou k vidění. Když si někdo koupí cvičný olympijský luk , tak si k němu koupí i příslušné šípy. Tím pádem longbow a jezdecký luk s duraly, či karbony k vidění nebývají, TRRB a BB mají zase vesměs sportovní střelivo.

Začali jsme v půlce 3D trati, která byla spíše lehčí. Těžké rány byly dvě, optický klam jeden, ale zato krásný. Muflon přez rokli. Tuším, že jsme byli všichni v komoře. Celá trať vedla báječným terénem. Lesy, louky, skály. Krásné počasí.

Vzorně značená trať pokračovala lesním rovingem. S tím si tedy pan Elév dal opravdu práci. Optických klamů bylo povícero a terče byly různých tvarů, vesměs modré. Modrá muchotravka byla roztomilá. Roving byl spíše težší.

ještě jsme si střihli Královskou ústupovku v nezvyklém provedení 120cm kruh. Do 60m je to o hodně lehčí než naše střelba na figuru, pak už to začíná být náročnější na chycení správné výšky. Dost nás všechny překvapilo, jak brzo jsme vypadli.

Pak jsme klusali na oběd ( byl v ceně velmi nízkého startovného (14 EUR)) v podobě opravdu vynikajícího guláše s libovolným počtem papriček pro nás capsaicinofily.

Po náležitém přejedení se jsme se odplazili na louku, kde se to trochu hustilo vinou terčovky. Jednak je to pomalá disciplína, jednak terč ztratil schopnost zachytávat šípy a jednak všechny rušil Jichočův bambusák nějakým zvláštním způsobem narvaný šikmo zdola skrz terč pod úhlem vetším než 45° hluboko do podpůrné konstrukce tak, že částečně překrýval červenou zónu . Fyzikální pozoruhodnost. Nikdo neměl to srdce mu ho ulomit a vyhodit, tak jsme to brali jako přirozený handicap dokud se Zelí s Hromem nenakrkli a společným úsilím celého družstva mu ho nevytáhli.

Louka byla nádherná hadovitá neposekaná nudle táhnoucí se do hloubi pohoří a pojala řadu disciplín. Na rychlopalbě a terčovce na 5Om vcelku není co vymýšlet a hodnotit. Snad jenom že jsem na 5Om zřejmě trefil nějakou předchozí díru a šíp který zcela očividně prošel terčem bylo potřeba střelit znovu, aby byl hodnotitelný. Puta byla moc pěkná, cinkala, byla černá proti tmavému lesu, na 80m a postavená na trojnožce způsobující lehké mrazení, ale nakonec jsem si tam šíp zlomil jenom já. Moc pěkně postavená disciplína.

Korejský terč byl v opravdu korejském designu a na 145m proti slunci a proti lesu. Pořád jsem měl pocit že podstřeluji a pak jsem měl šípy 50m za terčem. Ze skupiny byl nejlepší Dawsa, který se trefil 2x.

Disciplína zasluhující pozornost byla takticko- dovednostní střelba „Poker“. Normálně mám k disciplínám na tomto principu spíše odpor, ale zdaleka ne takový jako k běhání a nápadům typu „vylosuj si výsledek“. Toto pojetí bylo skutečně tvůrčí a velice znevýhodňovalo náhodné zásahy a chytračení.

Bylo založeno na karetní hře poker. Každý střelec měl pět šípů z pěti různých vzdáleností. Karty měly od sebe odstup cca 10cm takže pravděpodobnost že zasáhnu jinou kartu než tu na kterou mířím byla poměrně malá. Spíše hrozil out.

Použité karty nebyly „mariášky“ ale na americký poker, takže žulík, eso, král, dáma, spodek , 10,9, 8,7, přičemž žulík je možno použít jenom jednou a nahrazuje libovolnou kartu. Pokrové figury postavené na opakování nějaké karty byly hodnoceny do 50 bodů, postupka byla za sto. Tím pádem chytračení typu střelby na jednu kartu a v případě minely mám poker, trojici…..bylo za málo bodů (snad jenom že bych v tomto případě hodnotil „fulhand“ víc, než „poker“). Pokud ovšem střílím postupku, v případě minely nemám nic. Báječně nenávistná disciplína. Jediná šance byla začít žulíkem a pak mít alespoň trapný pár za dva body.

Naše družstvo se projevilo soutěživě a z velikým nadšením dosáhlo celkového zisku dva body. To za moje chytračení se žulíkem. Trefit kartu na vzdálenost přez 30m dřevěným šípem není až taková sranda a když jsem já, či Jařenka minuli poslední kartu o méně než centimetr, bylo to na infarkt. Celé družstvo fandilo a prožívalo muka střelce. Moc jsme se u toho bavili.

Takto rozjetí jsme šli dostřílet tři terče na 3D a tuším že jsme zakončili pěti desítkami na husu.

Vyhodnocení a dekorování bylo bleskové, ceny hodnotné. Jak dopadl sportovní šíp si nepamatuji, ve dřevě bylo pořadí Mýša, Štefan Myšiak, Laszlo Jonas (údajně mistr Slovenska) a pak bylo množství střelců s víceméně podobnými výsledky.Elév nesoutěžil, což hodnotu umístění poněkud snižuje.

Soudím, že byli všichni velice spokojeni a Češi reprezentovali důstojně.

Večírkový oheň byl zapálen stylově zápalným šípem. Šíp se v luku vzňal a potom byl z bezpečnostních důvodů odnesen k připravené hranici. Dokonce ještě zbyl nějaký guláš, takže blaho bylo nevýslovné.

V neděli se střílel flight. Na Slovensku ho očividně prožívají víc, než terčovky a vášnivě se na něj připravují. Pro nás to bylo velice překvapivé. Dawsa přitáhl egyptský hornbow  a stříleli jsme s ním oba, protože nás zajímalo, jaký to bude rozdíl. Stejný luk, stejné šípy, stejná technika, jiný střelec. Skutečně to rozdíl byl. Překvapivé bylo, že jsme dostřelili dokonce dál, než korejský kompozit od korejského mistra a výkonem 213,10m se stali vítězi kategorie „prírodný hornbow“ . Co mě rovněž překvapilo bylo, že jsem si mimo soutěž  střelil i hybridní turkem. Neměli jsme flightové extrémní šípy „pishrev“, ale podstatně méně účinné azmayishe s kovovým hrotem a dlouhým opeřením. Šípy dopadly víceméně na stejné místo jako z „egypťana“ . Takže je evidentní, že u lehkého šípu s těžkým hrotem se na určité vzdálenosti projeví brzdící efekt opeření ( byť nízkého) natolik, že bez ohledu na počáteční rychlost šíp jde k zemi. Pro mě osobně z toho plyne poučení, že pokud luk není flightový speciál, konstrukce šípy a technika střelby mají podtatně větší vliv na dostřel, než luk. Bezbrčák doletěl tak daleko, že jsem to radši ani nikomu neříkal.

Překvapil Zelí a jeden Slovák, kteří na první pokus měli s longbowy remízu na nějakých 250m a po rozstřelu se posunuli ještě dál. Jak daleko si nepamatuji, ale bylo to hodně daleko.

Zpáteční cesta v koloně navrátilců z motorkářských závodů byla velice náročná. Jednak jsme byli unavení a jednak pohyb v koloně jedoucí rychlostí kolem stovky v níž jedou i nevypočitatelní amatérští závodníci a navíc v ní kličkuje veliké množství motocyklů nerespektující žádná pravidla logiky , natož silničního provozu a situaci vyhodnocují intuitivně ve stylu počítačové hry , kladl nepřiměřené nároky na nervovou soustavu jinak fegmatickáho řidiče Dawsy.

Ve zkratce- celý víkend byl velice hodnotným střeleckým zážitkem a Pacov jsem si zařadil v žebříčku důležitých turnajů na horní příčky. Očividně je možné uspořádat barvitý střelecký turnaj aniž by bylo nezbytně třeba snižovat jeho střeleckou hodnotu a přitom uspokojit všechny. Rovněž příležitost přiřadit si ke jménům i obličeje byla  osvěžující.  Dokonce zde bylo možno vidět i legendárního Eona, který si ovšem přinesl luk na který ve třech nedokázali nasadit tětivu, takže nesoutěžil.

Součástí večírku byla tradiční a jako vždy zajímavá Hromova přednáška kterak mnoha primitivními způsoby zapálit les.

Díky Elévovic rodino.

Categories: Aktuality
Štítky: