Posted By Mysa on 1.7.2012

Bartochovské OKLARI 2012

Možná někdo neví, co slovo Oklari znamená. Napadá mě, že by to mohla by to být dobrá otázka do znalostního kvízu o tradiční lukostřelbě. Nabízím zde několik možností, vyberte správnou odpověď.

Co znamená OKLARI ?

a) turecký výraz pro šípy

b) turnaj tradiční lukostřelby, rozmanitostí disciplín a množstvím vystřelených šípů plně

uspokojující různě náročné střelce všech úrovní

c) setkání přátel večírkové lukostřelby v unikátním osmivečírkovém provedení

Ano, je to chyták. Správné jsou všechny odpovědi, ač ještě nedávno platilo jen áčko. Pokusím se osvětlit.

Začnu trochu zdlouhavě, neboť cítím potřebu zavzpomínat. Už je to pár let, co se koncem června začala pravidelně objevovat v lukostřeleckém kalendáři akce zvaná Naadam (podle starých mongolských slavností, jejichž součástí byla i lukostřelba). Kamberští rytíři Mýša s Liborem Zemanem tomu dali takový náboj, že si akce postupně získala pověst jedné z vrcholných událostí sezóny, jak po stránce lukostřelecké, tak díky nezapomenutelným večírkům v luxusním zázemí Všetické jízdárny (vzpomeňte třeba na noční bazénové reje), a v neposlední řadě i účastí zahraničních střelců z dosti vzdálených zemí. Loňský ročník pak byl přesunut na tvrz Kamberk, kde byla laťka především střelecké části posunuta proklatě vysoko.

Jaké to pak propuklo mezi stálými účastníky zděšení, když duše a hlavní strůjce těchto událostí Mýša (patrně postižen syndromem vyhoření) oznámil, že další Naadam už nebude. Vzápětí se ovšem do věci vložil Petr Krtek Mikeš s myšlénkou uspořádat něco podobného v nově vznikajícím lukostřeleckém areálu Itaclubu v Bartochově. Zasažen jeho obrovským lukostřeleckým nadšením, Mýša neodolal a přislíbil asistenci. Název byl změněn, aby bylo dáno najevo, že je tu něco nového, ovšem pro zachování ducha bylo opět zvoleno jméno co nejtradičnější – turecký výraz pro šípy – Oklari.

Podivnou hrou osudu se pak věci začly ubírat jiným směrem. Zákeřná nemoc vyřadila z příprav klíčovou postavu, Krtečka. Ostatní členové Itaclubu pochopitelně momentálně mají jiné starosti než pořádat lukostřelecké kratochvíle, a ježto kostky byly vrženy, musel do rozjetého vlaku naskočit Mýšův domovský klub, Pražské větve IQ 60.

Když vám někdo řekne, že máte uspořádat výpravný lukostřelecký turnaj 160 kilometrů od svého působiště, budete nejspíš volat docenta Chocholouška. Ne tak Pražské větve, ty se naopak k věci postavily s obdivuhodným odhodláním nezklamat očekávání natěšených přihlášených. Že se jim to podařilo, bylo vidět z nadšených ohlasů 74 střelců z Česka, Slovenska, Francie, Německa a Anglie.

Tak konečně k vlastním dojmům, nejdřív proběhnu střeleckou část a pak probereme večírky. Ani nevím, jestli proběhla avízovaná páteční večerní střelba z praků, neboť naše neobvykle početná výprava Vjetví Jihu měla roztříštěný příjezd, bohužel vozy s jurtou dorazily jako poslední a tak s vypětím sil a pod palbou vtipných poznámek přihlížejících jsme téměř do setmění budovali obydlí. Ale přeskočme zpět ke střílení, rovnou do sobotního dopoledne. Zahájení jako obvykle Mýšovsky svérázné a lehce zmatečné. Nicméně předem sestavené čtyřčlené skupiny se odebraly na trať celkem bez problémů, aniž by dostaly nějaké přesné pokyny kam kdo má jít. Skupinky menší než bývá obvyklé mají výhodu kratších časů

strávených na jednotlivých terčích a na dlouhé trati se dobře rozptýlily.  Mě tedy víc vyhovuje, když dostanu rozkaz odebrat se na konkrétní stanoviště, jelikož trpím chronickou nerozhodností. Tím pádem jsme se chvíli zmateně potulovali po areálu, až jsme nakonec i za cenu čekání zůstali na disciplínách v blízkosti penziónu, s tím že se pak budeme postupně vzdalovat.

Windsor, Králův ústup, terčovka 25m. Solidně postaveno, na tom se nedá moc vymejšlet. Dojem kazila jen blízkost frekventované hlavní silnice, to však není chyba pořadatelů. Ono když člověk chce jako zázemí použít plně funkční restauraci s dostatečnou kapacitou, tak se musí vyrovnat s tím, že to nebude nějaká Hospoda Na mýtince v hlubokém lese.

Dál už to pak bylo jen lepší. Terén dál od silnice směrem do údolí je opravdu velmi lukostřelecky příhodný, dobře si to klucí a holky z Itaclubu vybrali. Jako 3D disciplína byla použita část trati stálého parkuru (a ten je opravdu dokonalý), to mělo jedinou chybu, že se střílelo jen 10 zvířat. Dál k lesu pokračovala  terénní FITA, ale už se nám ozývala prázdná břicha a jelikož jsme nevěděli kam až to vede, tak jsme se vrátili na oběd. Tady bych potvrdil postesky některých střelců, že chyběl plánek trati s rozmístěním disciplín, to mi připadá jako moc užitečná věc. Aby prostě člověk věděl kde se nachází a co má ještě před sebou. Po obědě, cestou zpět do lesa, jsme dali Mýšovku, obří terč na hóódně velkou dálku. Působivě postaveno, střelba přes údolí nečekaně rozhodí odhad vzdálenosti. Dal bych si to klidně několikrát za sebou.

Terénní FITA a na ní navazující lesní roving je vynikající vynález. Díky tomu,  že je hodně terčů roztahaných na dlouhé trati, je pohyb střelců plynulý a nehrozí čekání, až se disciplína uvolní. Koule z východu si už získaly všeobecnou oblibu, mě ovšem nasraly. Nějak jsem to přetaktizoval  a výsledek – katastrofa.

Vzápětí se mi dušička zahojila. Přišli jsme na Putu, a ta se povedla. Tradiční turecký terč, dosti malý a poměrně daleko. Konečně dobře postavená, na krásném protisvahu. Vzpomínám, jak na některých akcích lezly celé skupiny střelců za Putou v trávě a půl hodiny hledaly šípy. To tady nehrozilo a ke spokojenosti přispělo, že jsem ji dal pětkrát. Začal jsem mít Putu rád.

A najednou konec, ale bylo to akorát. Mohlo by se zdát, že devět disciplín je málo. Není,  jelikož terénní a roving vydají za haldu disciplín, a jsem přesvědčen, že všichni byli vystřílení dosyta (teda kromě Jichoče samozřejmě).

Čekání na výsledky, to je vlastně taková poslední disciplína. Někdo to snáší obtížně, jiní si to užívají. Mě se líbí to všeobecné hemžení, překotné diskutování a hodnocení, hašení žízní a tišení hladů a vyhlížení posledních skupin a mezitím netrpělivci neustále rejdí a moří kdy už to bude. Opět se potvrdila výhoda individuálních bodovaček, nedovedu si představit, že by se to mělo všechno přepisovat do počítače, to by se asi vyhlašovalo v noci. A důležitá je i minimalizace chyb způsobená zapisováním a přepisováním, což je noční můra všech pořadatelů. Přesto že bodovačky byly připravené úplně polopaticky, věřte nebo ne, k chybě stejně došlo, například někdo si na KÚ sečetl dohromady metry a body…

Vyhlášení bylo důstojné, pod téměř lesem bojových zástav, cen a humoru dostatek. Jen by se pár lidí mělo naučit při tom ovládat a na chvíli zkrotit svou hlučnost. Pořadím se tu nebudu zabejvat, ostatně na těchto akcích to není to hlavní. Výsledky jsou k dohledání, jen potěšitelná poznámka, že drtivá většina medailí zůstala v čechách.

Rozjíždějící se večírek ještě přeskočím, ať mám pohromadě hodnocení střelecké části. V neděli měl podle propozic střelecký program pokračovat různými nesoutěžními disciplínami. Nelze nikomu zazlívat, že se to nějak rozplynulo do ztracena. Věřím tomu, že pořadatelé byli fyzicky i psychicky vyčerpáni, navíc se věnovali zahraničním hostům, aby jejich zážitky ještě umocnili (návštěva Č. Krumlova atd.). Myslím, že to nikoho nějak moc netrápilo. Ono dost účastníků mělo po jedné denní a dvou nočních šichtách problém s udržením základních životních funkcí a ne myšlenky na další střílení. A kdo měl chuť a sílu, odešel si vypustit pár šípů někam na trať nebo na cvičné terče. Většina jižních íkvéček kupodivu sebrala sil dost.

Využili jsme nabídku Karla Tomana z Itaclubu, že si můžeme v neděli projít celý 3D parkur, opatřil jsem dokonce bodovačky  a pojali jsme to jako miniturnaj Vjetví Jihu. Za což Karlovi moc děkujeme, byla to taková pěkná tečka za tím naším případem. Šlo nás sedm a velmi jsme si to užili. Nakonec se z toho ještě vyvinul trénink budování psychické odolnosti lukostřelce, to spočívalo v tom, že jsme se vzájemně různě vyrušovali, znervózňovali atd. Už mě ani nepřekvapilo, že opět zvítězila Johanka, následovaná Toníkem. Jsou to momentálně naši elitní střelci.

Teď tedy zbývá objasnit, proč je pravdivá odpověď c). Penzion Bartochov je obrovský statek s krásnou velkou stodolou. V té bylo zřízeno shromaždiště pro střelce, s barem a výčepem. Za statkem na louce tábořiště s pěkným posezením u ohniště. Po oba večery táborák samozřejmě hořel. Na tábořišti DVĚ jurty (domnívám se, že u nás na lukostřeleckém turnaji poprvé). Jak známo, jurta je ideální prostor pro večírek. Takže počítejme. Paralelně probíhající večírky ve stodole, u táboráku, v jedné i druhé jurtě, po dva večery, to máme krásných osm večírků. Trošku nevýhoda je rozptýlení ohnisek zábavy, to se nedá nic dělat,  člověk zkrátka občas o něco přijde. Někdo si vybral jen jeden, někdo se občas přesunul, někdo koloval neustále, i když vystřídat všechny se asi podařilo málokomu. Ale bylo to blaho. V pátek se končilo ve stodole kolem páté hodiny ranní, toho se mi podařilo se dožít, v sobotu se končilo u ohně kolem čtvrté, to už vím jen z doslechu. Někoho zastihla únava během kolování, takže nastaly případy, že někdo nocoval jinde, než měl ustláno. Měl jsem možnost jednoho takového pána pozorovat při probouzení a bylo to vtipné.

Ještě pár poznámek ohledně zázemí. Nemám potřebu to nějak podrobně hodnotit, nicméně vzhledem k tomu, že se to samozřejmě mezi účastníky probíralo a občas zazněly nějaké výtky, tak sdělím své dojmy. Kadibudka na parkovišti před stodolou byla divná, asi spíš řadu lidí přiměla k tomu, aby šli jinam. Dalo se jít do hospody, ale ta nebyla otevřená furt. Voda na tábořišti. To by určitě chtělo ošetřit líp. Nejdřív nebyla, pak se objevila hadice vystrčená z okna, jenže v neděli už z ní nic neteklo. Ale tragédii bych z toho nedělal, skromnej člověk uvyklej pobytu v přírodě si nějak poradí. Pak mě lehce rozladil výčep. Kroužkovej Budvar je výtečný pivo, jen mi přišlo 35,- kč trochu moc, vzhledem k tomu, že nebyl úplně ideálně čepovanej. Celkově ovšem hodnotím kladně, Bartochovskej areál je ideální místo pro lukostřeleckej turnaj a drobné chybičky možná vznikly tím, že majitelé (mimochodem velmi příjemní) šli třeba do takové akce poprvé – nevím.

Nezbývá než doufat, že nové významy slova Oklari nezaniknou, Naadamy mají dobrého následovníka. Sláva Pražským Větvím a Itaclubu držíme palce.

vzniká jurtiště

Tam nahoře je vidět šíp

Koule ředitele turnaje

Categories: Aktuality
Štítky: