Posted By Mysa on 20.8.2012

Nejeden lukostřelec si asi bude ťukat na čelo a nepochopí, že je někdo ochoten v úmorném vedru sednout do auta a jet 800 km na turnaj, který není ani Mistrovství Evropy a ani Olympiáda. Tato úvaha se ovšem bude odvíjet spíše od nedostatku empirických zkušeností.

Pacovské Lukobranie je totiž turnaj všech turnajů. Sportovcům může přijít málo sportovní, historickým lukostřelcům málo historický (výskyt sportovců), hobby střelcům málo kreativní (střelecky dost náročný), šovinistům a nacionalistům málo zdůrazňující výlučnost nějakého státu, etnika či skupiny obyvatelstva….ale přesto si takový turnaj své příznivce najde.

Jednak se vyznačuje absencí lukostřelecky nesmyslných disciplín, terče jsou umístěné s velikým rozmyslem , s ohledem na bezpečnost a navíc šetrně k šípům, jak to jenom terén umožňuje.

Ačkoli je turnaj střelecky velice náročný, nenašel jsem jedinou střeleckou pozici která by střelci bránila provést uvědomělý výstřel s použitím všeho, co umí. Žádné stresování časovými limity,  žádné míchání atletiky ,  či gymnastiky s lukostřelbou,  žádné ústrojní předpisy, nebo zvýhodňování nějakého stylu.

Střelecky se jedná o vyváženou kombinaci terénní lukostřelby s tradičními terčovými disciplínami ze světové pokladnice tradiční lukostřelby v jejich původní podobě.  Prostě se podařilo postavit turnaj který uspokojuje asi všechny aniž by musel čerpat inspiraci z americké kinematografie, nebo striktně dodržoval pravidla velkých sportovních federací.

Prostředí Pacova je extrémně přátelské a pohostiné.  Pro nás , jezdce ze západu, je zajímavá už sama cesta. Po překonání nudy české D1 a přetrpění  moravské zubojektačky se auto ponoří do melancholické krásy kulturní krajiny vinohradů. Vystoupá pohoří pokryté bukovými pralesy a silnice ho vyplivne do širokého úvalu řeky Váhu, kde je vidět z hradu na hrad. V tomto bodě došlo k malému zpestření, neboť se navigace ujal domorodec Jichoč. Vozidlo opustilo přímku Praha- Pacov a vydalo se po o něco delší, zato mnohem horší cestě kladoucí vysoká nároky na kvalitu chlazení motoru a brzdovou soustavu. Výhodou zajížďky bylo, že se tam Jichoč narodil. Zkratka nás vyplivla v Bánovcích nad Bebravou proslulých tím, že tam občas někomu vypadne a zkamení mozek. Po průjezdu socialistickým skanzenem Partizánské nic nebránilo bezpečnému příjezdu do Pacova po perfektně značené trase.

První, co jsme uviděli , byl bůh večírkové lukostřelby Zelí s pivem v ruce.  Takže jsme mohli okamžitě začít relaxovat a sbírat síly na zítřejší turnaj.

Sběr sil se nakonec nekonal vinou večírku. Ten sice nebyl nijak divoký, zato dlouhý. Nad ránem se navíc ukázalo, že doba odpočinku má horní limit daný časným vysíláním kreslených krváků, na jejichž bezduchém sledování bohužel dnešní dětská verbež trvá (znám z domova) bez úcty k zaslouženému odpočinku schátralých tělesných schrán zasloužilých spáčů.

Krájení cibule na proslulý Pacovský guláš očekávanou rekonstrukci tělesné svěžesti nezajistilo a oči potažené mázdrou ztěžovaly odhad vzdálenosti a míření. Začátek závodu provázela lehká frustrace z excelentních výkonů našich děvčat . Ačkoli jsme sestavili čistě české družstvo , pevně rozhodnuté jakýmkoli způsobem vylepšovat naše výsledky, přirozené hrdost a rytířský duch měly spíše opačný efekt. Dehydrovaný Zelí, opitomělý Lojza a nevidomý Mýša museli poslouchat při hledání šípů radostné výkřiky střelkyň. Fuj! Trať byla divukrásná a bylo na ní k vidění řada excelentních střelců. Nejen slovenské representanty v LB Bindera a Myšiaka, ale i množství vysloveně sportovních střelců z kladkových a jiných moderních luků v klubových dresech.

Skladba střelců se vůbec lišila od Českých závodů. U nás prolínání světa sportu a hobby je minimální. Dokonce i ústroj odpovídala spíše počasí, nežli potřebě náhradní identity. Ačkoli Slovensko je baštou starších forem luků , převládaly kraťasy. I tradiční kostýmář Jichoč v tom byl tentokrát nevinně. Zapoměl si doma čepici a vystavit pleš tropickému slunci se neodvážil. Takže jsem mu půjčil fez.

Začali jsme na plnohodnotné 3D trati. To je vcelku standartní disciplína a odstříleli jsme ji vcelku standartním způsobem. Řada opravdu krásných výstřelů v různých typech krajiny.

Plynule jsme přešli na lesní rowing. Disciplínu postavenou na hře terénu a světelných podmínek, vyžadující perfektní odhad a rychlé přizpůsobení se nezvyklým terčům nezvykle usazeným v krajině. Napřed nuda, potom křeč svěračů. S posledním terčem se odhlasoval přesun na proslulý Pacovský guláš. Jednalo se o podlý trik . Ještě jsme si dali Koule a Ústup. V neregulerních podmínkách zapojení jiných center mozku , než střeleckých jsme si vesměs pošramotili výsledky.

Krátká relexace u kulinářské kreace, dostřílet 3D a hajdy do tropického pekla. To jsme také trochu takticky nedořešili.  V parnu luky ztratily na rychlosti a prudký přechod z krátkých na dlouhé vzdálenosti nás velmi bodově poškodil. Je to opravdu taktická záležitost. Zatímco na terčových disciplínách je rozdíl mezi špičkovým a průměrným výkonem v řádech několika bodů, na dlouhých střelbách bodovaných stylem trefil- netrefil se dá pořádně zamíchat s výsledky. Jinak silná disciplína Puta- tragédie. Taktická střelba Poker- tragédie způsobená hamižností. Korejská terčovka- nejlepší výsledek všech dob, ale málo bodovaná. Terčovky excelentní, ale tam se kouzla nedočkáme. Celkový mizerný dojem z podaného výkonu opět vyžehlil Pacovský guláš.

Vyhodnocení bylo svižné, pořadí střelců překvapivé.Ceny hodnotné a ve velikém množství.

A pak jsme se opět družili a popichovali. V rámci své přirozené jedovatosti jsem klubu MP přidělil erbovní znamení – veš ve zlatém poli. Oslavili to gulášem. Večírek byl relaxovaný s grogovou záklopkou a šlo z něj vytěžit mnoho inspirativních myšlenek. Jenom si vzpomenout jaké to byly. Mlhavě si vybavuji rozvíjení teorie tantrické lukostřelby.

V neděli ráno Flight. Báječná pohodová disciplína. Možnost poměřit schopnosti lukařů, střelecké dovednosti a ověření šípařských teorií v praxi. K vidění kombinace dřevěných luků s tureckými flightovými šípy, anglická bradla s provázkem střílející konzole od záclon……a neskutečné výkony.

Odjíždělo se neochotně. Útulné prostředí elévovic rodiny, obětavou a tolerantní choť, neskutečně tolerantního a družného pana hostinského, přátele a příbuzné…..Báječná ukázka spojení večírkové lukostřelby s extrémními požadavky na střeleckou přípravu. Rozdělení luků podle střeliva se opět ukázalo jako dostatečné. Do budoucna budu účast na turnajích s pouto filozofií preferovat a už se těším na záříjový Jichočův turnaj v tradičních disciplínách s neredukovanými vzdálenostmi.

Categories: Aktuality
Štítky: