Posted By Mysa on 30.3.2013

Ačkoli osazování šípů tradičními hroty s trnem se jeví jako složitější nežli hrotů s tulejkou (pro nás obvyklejší), má své výhody.

Pro rychlejší pochopení problematiky- hrot s lulejkou= hrot nasazený prostřednictvím „trubičky“ na šíp

– Hrot s řapem= hrot vsazený do dříku pomocí trnu.

Drtivá většina „šípařů“ chce hroty s řapem z důvodu „historičnosti“ a narážejí na problémy:

1. s neschopností šípaře vyvrtat dírku pro řap

2. neschopností výrobce hrotu vyrobit hrot dobře

3. neschopností šípaře dobrý hrot poznat.

U požadavku historické věrohodnosti jsme (bohužel) stále ovlivňováni potřebou vědců, archeologů a salónních teoretiků mít naprosto všechno zařazeno do jednoduchého, přehledného a neměnného systému. V případě konstrukce hrotu- velký hrot=kuše, – hrot s řapem= asijský reflexní luk, – hrot s tulejí= dlouhý luk. Že by někdo osadil šíp do kuše hrotem s řapem, eventuelně s hrotem s řapem střílel z jakéhokoliv luku vidí vědci neradi.

Z hlediska funkčnosti- když už musím mít kovaný hrot, je u hroty s řapem snáze dosažitelná uniformita, osová přesnost a dá se dosáhnout nižší hmotnosti.

Co se trvanlivosti týče- při nárazu na překážku se hrot s tulejkou většinou odlomí těsně za tulejkou- tedy šíp jde spravit. Šíp osazený hrotem s řapem má sice teoreticky větší životnost , ale když už se zlomí tak je neopravitelný (praskne v půlce). Řap přenáší vibrace dál do těla  šípu.

V dnešní době máme k dispozici mnohem lepší vybavení nežli naši předkové, ale právě to nás paradoxně může omezovat. Ruční hoblíček může být přesnější a citlivější nežli bruska a pilník je často lepší volba, než jakýkoli vysokootáčkový stroj.

Budeme potřebovat: vrtačku, vrtáček asi 2-3mm (nový, nebo čerstvě a dobře naostřený), šídlo, šlachy, lepidlo na řap a lepidlo na dřevo. Pokud budeme osazovat listový hrot, tak ještě vrtací nástroj popsaný v textu.

Napřed hrot-

ve věci metalurgického zpracování vám nezbývá, než věřit výrobci. Zbytek si můžete ověřit sami. Pokud máte více hrotů, měly by vážit přibližně stejně (stačí přesnost na gram). Při pohledu podél řapu by měl být hrot ve všech směrech symetrický a řap by neměl být vyosený.  Když si hrotem zavrtíte, neměl by „házet“. Délka řapu by měla být tak 5cm.

při přechodu řapu do krčku hrotu by nemělo být osazení ostré do pravého úhlu, ale řap by měl navazovat lehkým rádiusem- má to vliv na životnost. Hrot osazený ostře je většinou poměrně snadné urazit.

Práci začnete tím, že do čela šípu šídlem uděláte „načínací otvor“ (pracujeme se dříkem ve finálním tvaru). Je to proto, že pokud by jste rovnou vrtali, vrtáček by si hledal cestu nejmenšího odporu a buďto by nešel středem, nebo by dokonce mohl vyjet ze dříku ven.

potom budeme potřebovat ruční elektrickou vrtačku  uchycenou ke stolu. Způsobů uchycení je celá řada. Od objímek vyráběných přímo výrobcem po různé kutilské improvizace. Ale pokud jste kutilové, věřte že ke stolu přichytitelná objímka je zdatný pomocník na všemožné práce.

Do vrtačky dáme vrtáček o průměru 2-3mm , pustíme vrtačku a dřík šípu nasadíme dírkou od šídla na vrtáček. Koukáme se po délce šípu jako při sportovním míření a jemně a opatrně tlačíme šíp proti vrtačce. Přitom stále otáčíme šípem proti směru otáčení vrtáčku. Je potřeba rovněž dávat pozor aby mohly vypadávat piliny. Když se ponoří celý závit vrtáčku do materiálu, nebo se ucpe, vrtáčet přestane vrtat a začne vypalovat. Proto ještě děláme pohyb dopředu a dozadu.

Nyní máme předvrtanou dírku o něco kratší, než je řap hrotu. Pokud osazujeme hrot víceméně rotační, dáme teď do sklíčidla vrtačka přímo hrot a dokončíme vrtání přímo řapem. Pokud máme hrot listový, poprosíme výrobce hrotu, jestli by nám neudělal řap bez hrotu ( je to práce na pár minut) a vrtáme tím.

když budeme opatrní a nedovolíme aby se dírka „vypalovala“- výsledkem je dírka přesně v ose šípu a přesně velikosti řapu. Při troše cviku celá popsaná operace zabere cca 5 min.

Hrot vlepíme lepidlem s dostatečnou pevností a plnící funkcí. Tradiční lepidlo je kalafuna. Lehce zahřátý řap do ní zapíchnem. Mnohem lepší je dvousložkový epoxid a vůbec nejlepší je lehce vypěňovací truhlářské polyurethanové lepidlo. Po zaschnutí si ještě jednou zkontrolujem jestli hrot „nehází“

Nyní konec dříku omotáme jemnou vlhkou šlachou namočenou v nějakém lepidle na dřevo. Klíh, disperzní vinyl…..Pokud se šlachami běžně nepracujete, získáte je tak, že u řezníka koupíte roštěnou, šlachy z ní sundáte, roštěnou upečete kamarádům a prospěch máte mnohonásobný. Získáte šlachy na celý váš šípařský život a utužíte vstahy s řadou přátel. Po zaschnutí šlachy přelakujte

Categories: Aktuality, Články
Štítky: