Posted By Mysa on 24.1.2014

První turnaj Českého poháru v roce 2014

Ačkoli to vyžadovalo určitou odvahu a sklon k dobrodružství, jihočeský ITAclub si pro svůj závod vybral termín bezprostředně po mimořádně dlouhém Novoročním volnu.

U zimních turnajů se dá očekávat prakticky jakékoli počasí od střelby po pás ve sněhu, až po jarní hezkou tlakovou výši. Takže turnaj oslovující spíše 3D fanatiky, než zjemnělé sálové střelce. Ještě týden před turnajem bylo přihlášených jako šafránu a vypadalo to na komorní akci, ale ledva přijeli lidé ze zimních pobytů (bez sněhu) , strhlo se vyslovené přihlašovací peklo. Nakonec  bylo přihlášených přes 100, což odpovídá je na zimní turnaj nevídané a srdce nadšence se vznáší jako luňák.

I počasí odvážné pořadatele odměnilo, a v rozporu s morousovitými předpověďmi bylo dopoledne slunečno, kolem oběda se zatáhlo a teplota se držela v rozumných mezích.

Soutěž byla zajímavá i tím, že přitáhla množství nových zájemců o 3D a neváhali přijet i závodníci z nejvzdálenějších koutů republiky – Krkonoše, Pálava….

Ačkoli terén nedovoluje příliš střeleckých „špeků“- tím jsou myšleny optické klamy a trať by bylo možno zařadit k těm lehčím,  výkony byly spíše průměrné. Což je krásné téma pro mnoho večerů.

Terče byly výborně zabezpečené, šípy se neztrácely a nelámaly. Prostě krásná a uvolněná sobota. Kdo přijel, tak nelitoval. Oběd byl báječný, vyhlášení důstojné a rychlé a z fotek je patrné, že hodně lidem se domů nechtělo, takže turnaj splnil i svou úlohu socializační.

Díky ITAclubu za skvěle odvedenou práci. Další kolo ČP bude 1.3. na Holých Vrších

A PVIQ60 tam BYLY!!

Článek v Českobudějovickém deníku: http://ceskobudejovicky.denik.cz/zpravy_region/vzduchem-v-bartochove-prosvistely-tisice-sipu-20140113.html

Category: Aktuality | No Comments »
Štítky:

Posted By Mysa on 15.12.2013

Category: Aktuality | No Comments »
Štítky:

Posted By Mysa on 17.11.2013

Ačkoliv jsem se narodil v časech, kdy Slovensko bylo tuzemsko , povinnost vůči vlasti jsem si plnil v Prešově a dokonce jsem dostal jakési ocenění od prezidenta, který mluvil československy, tuto zprávu musím pojmout trochu jako cestopis.

Rozhodnutí jet na první závod zimnej ligy přišlo náhle, a sice v pátek v poledne.  Jednak jsem na Slovensku nikdy nebyl na 3D, pouze v Pacově (což je ovšem lukostřelecké obžerství) , jednak vyvstala potřeba pohovořit s novým vedením SLA3D a jednak tento víkend stejně nic neodkladného nebylo. Pokud je  člověk ochoten kvůli lukostřelbě kroužit kolem zeměkoule,  je absence zkušenosti s bratry Slováky ostudná. Josef navíc slíbil rozmazlování. Syn propadl vzrušení a vybavil mne valaškou. O Slovensku měl bezpečný poznatek, že tam věší lidi za žebro. Musel jsem slíbit dovoz nějaké upomínky na Jánošíka.

Díky naprostému pohrdání moderními technologiemi , které člověku jenom ničí přirozené smysly, jsem Varím nenašel. Respektive našel, ale doma na mapách Googlu. Vypadalo to jednoduše. Jede se do Žiliny, a pak na východ. Dálnice byla jako obvykle neprůjezdná, takže po 7 hodinách jízdy diplomatické vozidlo dorazilo do Žiliny a zamířilo na východ. Po delší době bylo jasné že je něco špatně. Místo Varína hrad Strečno, pak stoupání divokým kaňonem, obec s nepovědomým jménem…..Záchranou byla mapa Evropy se Slovenskem formátu A4.  Mezi mnou a Varínem ležela řeka Váh, kterou lze překonat pouze v Žilině, nebo trajektem…..

Varín jsem našel, horskou chatu jsem našel, Josef mne rozmazloval.

Krajina Malé Fatry, je kouzelná a divoká. Na závod přijelo hodně přez 100 střelců ze Slovenska, Polska, Moravy a jeden Čech. Postavené naprosto skvěle.  Občas pekelná dálka, občas optický klam, občas strašení medvědem (prý chodí loupit do kuchyně). Skupina skvělá. Vesměs dobří střelci a moc příjemní společníci. Terče byly umístěné citlivě…..třeba jezevec na 25m….ale bylo krásně a bylo vidět poměrně do daleka. Střílelo se po dvou šípech – osobně tento způsob nepreferuji a všechny outy jsem dal druhým šípem, ale zastříleli jsme si dosytosti a i úmrtnost střeliva byla velice nízká.

Lukostřelecké výlety na Slovensko mohu všem jenom doporučit- Varín navíc disponuje dostatečnou ubytovací kapacitou.

Navíc se zdá, že spolupráce v rámci středoevropského regionu bude pokračovat a možná dokonce eskalovat. Velice děkuji hostiteli, hostitelskému klubu, jakož i SLA3D za opravdu mimořádný sportovní zážitek

Michal Sodja

Category: Aktuality | No Comments »
Štítky:

Posted By Mysa on 22.9.2013

Francie je patrně jediná Evropská země s nepřerušenou lukostřeleckou tradicí.  Pořádání lukostřeleckých soutěží je doloženo až do raného středověku.  Nejstarší lukostřelecké společnosti se nacházejí v Picardii. Například COMPAGNIE D’ARC DE SOISSONS byla založena v roce 825 a je na to náležitě pyšná.

Tradičních disciplín znají současní Francouzi několik, ale právě Bersault je z nich nejstarší. Střílí se beze změny déle než 800 let a Francie usiluje o jeho zařazení do světového kulturního dědictví UNESCO. V současnosti je v platnosti kniha pravidel ze 17.stol.

Střelnice pro Bersault je skoro v každé obci. Jedná se o obecní vyžití a běžnou volnočasovou aktivitu, jako u nás fotbal. Zajímavý je ovšem hlavně spolkový život.

Tradiční lukostřelba je provázána s náboženstvím a velice ritualizována. Celý lukostřelecký étos je vnímán velice vážně a jeho porušování se nejenom že netoleruje, ale ani nechápe. Vůči hostu jsou lukostřelci shovívaví, pokud nemají dojem, že to dělá naschvál z nedostatku respektu. Je zakázáno kouřit v klubovně, chodit do klubovny s lukem s napjatou tětivou ……to jsem udělal a všichni začali zoufale křičet, jako bych si sedal do barvy…na střelnici mluvit sprostě, vstupovat do prostor se zvláštním režimem………Lukostřelba je provázána s kultem Sv.Šebestiána a existuje i zvláštní lukostřelecký řád. Na lukostřeleckých slavnostech jsou nošeny mobilní svatostánky s vyobrazením Sv.Šebestiána. Pokud střelci dělají průvod, jako třeba slavnost Buquet Provincial- v čele průvodu kráčí nejvyšší sehnatelná duchovní autorita až po Arcibiskupa.

Střelnice pro Bersault je víceméně typizovaná. Zahrnuje klubovnu a vlastní lukostřeleckou zahradu. Klubovna poskytuje zázemí. Je v ní možnost občerstvení, odpočinku a většinou i minidílna na údržbu základního vybavení. Tětivák, lepička na šípy atd. V klubovně jsou rovněž vystaveny sportovní trofeje, upomínkové předměty (talíře z Buquetu Provincial) , klubová kniha a zástavy compagnie. Základní vybavení baru a ledničky je doplňováno ze spolkových prostředků.

Lukostřelecká zahrada má podobu aleje. Sestává ze dvou terčů vzdálených 54m od sebe. Cesty králů a cesty rytířů. Cesta králů spojuje oba terče a je zakázáno na ni vstupovat ,vyjma slavnostních příležitostí. Vyjímkou je dětská meta v polovině cesty, která je ovšem prostorem viditelně jiného charakteru.

Střelci se pohybují po cestě rytířů. Cesta je občas krytá, takže se dá střílet v každém počasí a střelci jsou kryti před šípy živým plotem, nebo zábranami. Takto se dá dojít během střelby až k protilehlému terči, aniž by byl střelec ohrožen.

Hry Bersault mají několik podob a několik úrovní ceremoniality, ale některé prvky jsou obecné. Při všech typech soutěží se střílí jenom jeden šíp. Střelec si stoupne na metu 50m od terče , smekne a pozdraví ostatní a ti mu odpoví. Potom vystřelí šíp a po cestě rytířů opustí střeliště. Ve chvíli, kdy všichni vystřelili šíp se střelnice viditelně uzavře a po dobu soutěže na ni nikdo nesmí vkročit. Uzavřen je i prostor dopadu šípů.

Do prostoru terče je povoleno vstoupit až poté, co poslední střelec hlasitým zvoláním ukončí kolo. Poté jsou zapsány zásahy a střílí se stejným způsobem zpět.

Situaci na střelišti lze od terče sledovat pomocí velkého zrcadla.

Na cestu králů lze vstoupit při zahájení oficiálních soutěží. Mistrovství Francie, mistrovství kraje, oblastním přeboru, nebo jiné mimořádně slavnostní příležitosti. Na cestu vstoupí slavnostně oděný vlajkonoš pořádajícího klubu následován ostatními vlajkonoši a postupně skloní před oběma terči spolkové zástavy a pozdraví je. Potom je na slavnostním místě vystavena vlajka pořádajícího klubu a hry jsou zahájeny. Je to něco tak přirozeného, že když jsem před lety vybalil vlajku Pražských Větví, prezident se vůbec nedivil a okamžitě ji šel vyvěsit. Stejnou zálibu mají i v šerpách.

Porušování etiky se okamžitě trestá peněžitou pokutou, za kterýmžto účelem je na místě přítomen i příslušný hodnostář.

Ve Francii je povoleno střílet tradiční disciplíny jakýmkoli typem luku, takže skladba střelců v podstatě odpovídá skladbě střelecké komunity. Ale na disciplínách je patrné, že byly původně míněny pro dlouhý luk.

Terč je kruhový a má průměr 477mm. U terče slavnostního jsou jenom tři zóny, u terče soutěžního 4. Jsou bodovány 1,2,3 a 4 body.

Na rozdíl od našich zvyklostí, pokud se šíp dotýká čáry, je zapsán jako nižší skóre. Výjimkou je „noir“, kde stačí zásah plochy

Vnitřní kruh má průměr 123mm a nazývá se „Chapellet“  v něm je černý kruh o průměru 40mm zvaný „noir“ a v něm ještě 10mm  „la mouché“.

V základní soutěži se střílí 40 šípů a vítězí pouhý součet bodů. Francouzský rekord je v této disciplíně 160 bodů. Tedy plný nástřel. Například v klubu Ermont ho dosáhl lukostřelec s dlouhým lukem v roce 1932. 40x za sebou trefil na 50m 4cm terč.

Při každém zásahu „noir“ je střelba přerušena a rituálním způsobem je vyměněn celý střed terče. Střelec je hrdinou a je oslavován a veleben. Střed terče dostane na památku a všichni soupeři se mu na něj podepíší.

To je ostatně druhým možným způsobem hodnocení- počet zásahů noir. Pokud i v tom dojde ke shodě, je rozhodující bodový rozdíl a pokud je i ten stejný, hodnotí se lepší zásah. Ten je měřen zvlášť k tomu konstruovaným mikrometrem . Střed vstřelu od středu terče.

Rovněž jsme zažili soutěž družstev. Zde se hodnotil lepší zásah a počet vítězství družstva. Pokud jsou soupeřící zásahy ve stejné vzdálenosti od středu, platí že nahoře je víc než dole  a vlevo je víc než vpravo (analogie s lidskou postavou).

Jednou ročně se koná veliký Všefrancouzský sjezd lukostřelců – Buquet provincial

Category: Aktuality, Články | No Comments »
Štítky:

Posted By Mysa on 16.9.2013

Do Ermontu na sever od Paříže vyrazili letos Češi ve složení Michal Sodja z klubu Pražské Větve a nezařazený Jan Řehořovský, proslulý výrobce dřevěných luků.

Klub Ermont zorganizoval mezinárodní setkání s několika soutěžemi v tradičních disciplínách. Setkání pořádalo ACAE,WTAMF a sdružení Pays de France. Podpořeno bylo městem Ermont, departmentem Val d´Oise , aglomerací Val di Foret a regionem Ile de France. Zahraniční střelci byli hýčkanými hosty pořadatelů.

Pozvání přijali (kromě Čechů ) Angličané, Španělé,Němci, Holandsko , Řecko , Maďarsko a Taiwan. Okamžitě po příjezdu se všichni postupně zapojovali do tréninku tradiční Francouzské terčové střelby „Bersault“. Tato pohříchu Francouzská specialita má několik podob a střílí se déle než 800 let. Soutěž probíhá na specielně k tomu konstruované střelnici, zvané „lukostřelecká zahrada“.  54metrů od sebe jsou umístěny dva kruhové terče o průměru 45cm. Střelci střílí jeden šíp tam a zase zpátky. Největší poctou je zasáhnout střed terče (noir) o průměru 4cm. V tu chvíli se celá střelba přeruší a proběhne obřad velebení střelce. Vysoká obřadnost je ostatně pro Francouzskou tradiční lukostřelbu typická.

A tehdy byly zahájeny vlastní hry. Zástupci klubů a zemí se chopili praporů a vedeni kapitánem střelnice postupně prošli kolem obou terčů a pozdravili je. To je ostatně jediná příležitost, kdy se smí vkročit do vlastní střelecké aleje, tzv, cesty králů. Jinak se chodí po zvláštních chodnících vedených vně aleje.

První střílenou disciplínou byl pohyblivý terč. Je to disciplína stará a střílená pro zábavu. Terčem je zavěšený model prasete a střílí se na 30m. Tady Češi naprosto dominovali díky nadstandardní  rychlosti luků a vhodné střelecké technice.

Druhý den dopoledne proběhl společný výlet do Crépy en Valois. Zde se ve středověkém hradu ze 13.stol. nachází proslulé muzeum lukostřelby. Pro každého zapáleného lukostřelce je návštěva takovéto svatyně naprostou rozkoší. Je zde k vidění prakticky cokoliv , včetně technických kuriosit. Jeden sál je věnován Francouzské  lukostřelecké tradici a její symbolice, včetně svébytného projevu Buquet Provincial (průvody s vázami a květinami) a množství mobilních sv. Sebastiánů. Muzeem prováděla sympatická dívka paleolitických tvarů, která uměla francouzsky.

Na dohled od hradu je samozřejmě lukostřelecká zahrada klubu Crépy en Valois. Jak je v kraji zvykem.

Odpoledne jsme byli rozvezeni do různých lukostřeleckých zahrad a proběhla soutěž v Bersaultu. Střílelo se 40 šípů . Otevřeny byly dvě kategorie. Luk tradiční a luk s oknem. Vítězem byl vyhlášen Španěl Tewfik Ibrahim, který jediný zasáhl noir. V lucích s oknem zvítězil Jean – Marc Oeconomos z klubu Ermont, který měl nejvíc bodů.  Disciplína mne stála pět šípů, protože izolační materiál Stramit , oblíbený ve Francii pro výrobu terčovnic, je velice nepřátelský ke kombinaci dřevěný šíp- rychlý luk. Přesto jsem nesl lámání hrotů v terčovnici statečně a platil disciplinovaně pokuty za hrubé kletby.

v noci po večírku jsme se jeli podívat do Paříže

Ráno se jelo do obce Messelan, kde byla realizována „střelba na papouška“ a „střelba ku vlajce“. Na louce z máty peprné byly vztyčeny spolkové tábory a občerstvovny a také 3 tyčky vysoké cca 20m. Na vrcholku každé tyčky sedí malinkatý ptáček a kymácí se . Střelec od paty tyče, proti slunci, střílí jeden šíp kolmo vzhůru. Všichni střelci odevzdají po jednom šípu a jsou vylosováni v jakém pořadí budou střílet. Kdo první zasáhne ptáčka, je vyhlášen KRÁLEM TURNAJE. Zde se to poštěstilo Yu-te Odin Linovi z Taiwanu. Tento borec explodoval ptáčka a celá louka začala jásat a křepčit. Gratulace nepraly konce a za přítomnosti všech praporců (včetně českých zástav) byl slavnostně dekorován a jeho jméno zaneseno do starobylé knihy věnované Ludvíkem XIV. Opravdu zážitek. Šťastlivec byl hrdinou dne, večera i noci. Velice často a hodně se křičelo Vive la Roi, což znělo trochu jako VRÚ a králi se připíjelo. Tento se soustavně děkoval, neboť Taiwanci jsou velice zdvořilí.

Po pikniku bylo stříleno ku vlajce. Záměrně nepíši clout, protože na rozdíl od Anglie (kde je disciplína domovem) zde mohly střílet všechny typy luků, ne pouze longbow. Vzdálenost je stejná- 165m pro muže a 125m pro děti, ženy a střelce postižené líným lukem. Ale není pravidly nařízen vysoký oblouk. To jsem zjistil tak, že jsem se nabodl na šíp z compoundu cca 50m před terčem. Byl téměř vodorovně v trávě a mátě. Totéž se stalo ještě Angličanovi a Němci. V Anglii šípy zabodlé pod úhlem menším než 45°nejsou započítávány. Disciplínu hodnotím jako krajně obtížnou. Lehký vítr šípy někdy odvál trochu stranou a pro luk s dostřelem hodně přes 200m znamená střelba na 165m podobný proces, jako když dítě pouští gumičkou bábrlata. Ale zábava je to veliká. Pořadí u mužů- 1.Jurgen Junkmans (Německo) 2.Richard Hornsby (Anglie) 3.Michal Sodja (ČR).

Během následné debaty o živé tradici jsem naučil místní muže plést pomlázku, jejíž užití a genderová nevyváženost vyvolaly všeobecné nadšení.

Večer  ještě proběhl závěrečný večírek a Holanďan Decker dostal hobla, protože měl narozeniny.

Ráno jsme měli trochu drsný zážitek, když ČSA otevřeli přepážku až 40 minut před odletem a odmítly přepravit longbow jako zavazadlo. Než jsme našli kde zaplatit přirážku , vysvětlili překvapenému personálu proč a prošli bezpečnostní kontrolou, tak nám málem letadlo odletělo do Prahy. Vcelku jsme se shodli, že jiná letecká společnost bude pro příště vhodnější.

Nicméně ani tato černá tečka nepokazila velice hodnotný střelecký zážitek a vzácný kontakt se živou tradicí. Francouzi mají střelecké společnosti od 9.stol. a některé stále fungují. Například klub Soissons.

http://nasralnahrob.rajce.idnes.cz/le_tir_a_la_perche/

Category: Aktuality | No Comments »
Štítky: