Fetih Kupasi Istanbul 2013

Posted By on 31.5.2013

28. a 29.května proběhlo v Istanbulu slavnostní otevření 560 let staré historické střelnice spojené s prestižní lukostřeleckou soutěží. Soutěže se účastnili střelci ze 30 zemí a to jednak v olympijské lukostřelbě a jednak v tradiční turecké soutěži ve střelbě na putu.
K obnově historického lukostřeleckého centra došlo díky několikaleté práci malé skupiny nadšenců a současné politické situaci , která podporuje návrat k tradici. Zchátralý objekt původního Okmeydanu (místo šípů) objevil propagátor tradiční lukostřelby Z. Metin Ateš a spolu s Dr. Sinanem vydali několik výpravných publikací. Dokonce se jim podařilo vypátrat velké množství pomníků lukostřeleckých rekordmanů, které jsou rozseté v dnešní divoké zástavbě. Na propagaci lukostřelecké tradice rovněž intenzivně pracuje Dr.Murat Ozveri, který se svou kostýmovanou skupinou vytrvale pořádá demonstrace pro televizi a zasvěcené výklady pro média obecně.
Společně se jim podařilo získat podporu města a turecké vlády a velmi nákladným způsobem historickou budovu opravit a citlivě přestavět na moderní lukostřelecké centrum.

Ku příležitosti slavnostního otevření byla uspořádána výpravná soutěž kterou zaštítila- turecká vláda, město Istanbul, Turecká tradiční lukostřelba, klub Tirendaz a Turecká Lukostřelecká Asociace. Akce byla velmi dobře sponzorsky zajištěna.

Já osobně jsem byl pozván od Metina Atešes tím, že veškeré náklady hradí Turecká Rebublika. Letenka, která dorazila necelý týden před turnajem mne trochu zaskočila.

Pondělí přílet, odjezd do pětihvězdičkového hotelu a večer jsme jeli MHD do starého města kouřit vodní dýmku a pít vodu. Atmosféra bývalé medresy těsně vedle starého bazaru (jak tam James Bond jezdil po střeše na motorce) byla magická. Pak jsme se ještě dlouho družili na pokoji holandského závodníka Petera Deckera a moc se nevyspali. -Hotel stojí ve čtvrti „Lukostřelnice“ v „Terčové Ulici“.
Ráno bylo ve znamení zdlouhavého přejezdu na Okmeydan a slavnostní zahájení. Potom tradiční střelci odjeli na nedaleký stadion, kde proběhla kvalifikace.
Sřílelo se na 60m na tradiční turecký terč. 5 sad po 9 šípech. Asi jediní střelci bez historického kostýmu jsme byli já a reprezentant USA Lukáš Novotný. Zbytek byl kostýmovaný , ba i v brnění. Pohodlí evropského oděvu nám usnadnilo kvalifikaci do finále.
Finále proběhlo ve středu za přítomnosti premiéra , starosty a členů vlády. Dopoledne dostříleli finále olympionici. Pak přijeli politici, atlety dekorovali a tradiční střelci šli střílet finále.
V tu chvíli se začali dít věci pro mě doposud neznámé. Na VIP tribunu měli přístup jenom pozvaní a na tribuně pro veřejnost bylo omezené množství míst. V tu chvíli došlo k malému zpoždění, neboť zájemci o tradiční lukostřelbu provalili vrata a po chvíli přetlačování se s tajnou službou přijely autobusy těžkooděnců a oblast uzavřeli. Takže kdo se chtěl dívat, koukal se přez plot, z balkónů (na střechách byli odstřelovači) nebo v televizi. Srocení lidu využili prodavači kukuřice, cukrové vaty a šerbetu k podnikání.
Finále se střílelo na 3×5 šípů. Celou soutěž snímalo několik kamer a přenášelo na velkoplošnou obrazovku. V kategorii ženy střelkyně z Turecka prostřelila kameru.
Celkově se umístili 1.Oleg Flerko – Bělorusko
2. Michal Sodja- ČR
3.Piotr Gonet- Polsko
Medaile a ceny předávali Turecký Premiér a starosta Istanbulu.

Pak jsme jeli na večeři do podniku na konci Zlatého Rohu a po večeři na projížďku parníkem po Bosporu s lahůdkami, živou hudbou a nápoji.

Ve čtvrtek jsem se vzepřel organizaci a místo na letiště se odebral na prohlídku města. Naprosto nelituji. Za tuto mimořádnou příležitost jsem pořadatelům hluboce zavázán.

Ps. Velmi mne mrzí, že se mi nepodařilo vyfotit auto s nápisem TUREX , včetně příslušné grafiky.

Další fotky na:http://nasralnahrob.rajce.idnes.cz/Istanbul_2013/

Osazování tradičních asijských hrotů s řapem

Posted By on 30.3.2013

Ačkoli osazování šípů tradičními hroty s trnem se jeví jako složitější nežli hrotů s tulejkou (pro nás obvyklejší), má své výhody.

Pro rychlejší pochopení problematiky- hrot s lulejkou= hrot nasazený prostřednictvím „trubičky“ na šíp

– Hrot s řapem= hrot vsazený do dříku pomocí trnu.

Drtivá většina „šípařů“ chce hroty s řapem z důvodu „historičnosti“ a narážejí na problémy:

1. s neschopností šípaře vyvrtat dírku pro řap

2. neschopností výrobce hrotu vyrobit hrot dobře

3. neschopností šípaře dobrý hrot poznat.

U požadavku historické věrohodnosti jsme (bohužel) stále ovlivňováni potřebou vědců, archeologů a salónních teoretiků mít naprosto všechno zařazeno do jednoduchého, přehledného a neměnného systému. V případě konstrukce hrotu- velký hrot=kuše, – hrot s řapem= asijský reflexní luk, – hrot s tulejí= dlouhý luk. Že by někdo osadil šíp do kuše hrotem s řapem, eventuelně s hrotem s řapem střílel z jakéhokoliv luku vidí vědci neradi.

Z hlediska funkčnosti- když už musím mít kovaný hrot, je u hroty s řapem snáze dosažitelná uniformita, osová přesnost a dá se dosáhnout nižší hmotnosti.

Co se trvanlivosti týče- při nárazu na překážku se hrot s tulejkou většinou odlomí těsně za tulejkou- tedy šíp jde spravit. Šíp osazený hrotem s řapem má sice teoreticky větší životnost , ale když už se zlomí tak je neopravitelný (praskne v půlce). Řap přenáší vibrace dál do těla  šípu.

V dnešní době máme k dispozici mnohem lepší vybavení nežli naši předkové, ale právě to nás paradoxně může omezovat. Ruční hoblíček může být přesnější a citlivější nežli bruska a pilník je často lepší volba, než jakýkoli vysokootáčkový stroj.

Budeme potřebovat: vrtačku, vrtáček asi 2-3mm (nový, nebo čerstvě a dobře naostřený), šídlo, šlachy, lepidlo na řap a lepidlo na dřevo. Pokud budeme osazovat listový hrot, tak ještě vrtací nástroj popsaný v textu.

Napřed hrot-

ve věci metalurgického zpracování vám nezbývá, než věřit výrobci. Zbytek si můžete ověřit sami. Pokud máte více hrotů, měly by vážit přibližně stejně (stačí přesnost na gram). Při pohledu podél řapu by měl být hrot ve všech směrech symetrický a řap by neměl být vyosený.  Když si hrotem zavrtíte, neměl by „házet“. Délka řapu by měla být tak 5cm.

při přechodu řapu do krčku hrotu by nemělo být osazení ostré do pravého úhlu, ale řap by měl navazovat lehkým rádiusem- má to vliv na životnost. Hrot osazený ostře je většinou poměrně snadné urazit.

Práci začnete tím, že do čela šípu šídlem uděláte „načínací otvor“ (pracujeme se dříkem ve finálním tvaru). Je to proto, že pokud by jste rovnou vrtali, vrtáček by si hledal cestu nejmenšího odporu a buďto by nešel středem, nebo by dokonce mohl vyjet ze dříku ven.

potom budeme potřebovat ruční elektrickou vrtačku  uchycenou ke stolu. Způsobů uchycení je celá řada. Od objímek vyráběných přímo výrobcem po různé kutilské improvizace. Ale pokud jste kutilové, věřte že ke stolu přichytitelná objímka je zdatný pomocník na všemožné práce.

Do vrtačky dáme vrtáček o průměru 2-3mm , pustíme vrtačku a dřík šípu nasadíme dírkou od šídla na vrtáček. Koukáme se po délce šípu jako při sportovním míření a jemně a opatrně tlačíme šíp proti vrtačce. Přitom stále otáčíme šípem proti směru otáčení vrtáčku. Je potřeba rovněž dávat pozor aby mohly vypadávat piliny. Když se ponoří celý závit vrtáčku do materiálu, nebo se ucpe, vrtáčet přestane vrtat a začne vypalovat. Proto ještě děláme pohyb dopředu a dozadu.

Nyní máme předvrtanou dírku o něco kratší, než je řap hrotu. Pokud osazujeme hrot víceméně rotační, dáme teď do sklíčidla vrtačka přímo hrot a dokončíme vrtání přímo řapem. Pokud máme hrot listový, poprosíme výrobce hrotu, jestli by nám neudělal řap bez hrotu ( je to práce na pár minut) a vrtáme tím.

když budeme opatrní a nedovolíme aby se dírka „vypalovala“- výsledkem je dírka přesně v ose šípu a přesně velikosti řapu. Při troše cviku celá popsaná operace zabere cca 5 min.

Hrot vlepíme lepidlem s dostatečnou pevností a plnící funkcí. Tradiční lepidlo je kalafuna. Lehce zahřátý řap do ní zapíchnem. Mnohem lepší je dvousložkový epoxid a vůbec nejlepší je lehce vypěňovací truhlářské polyurethanové lepidlo. Po zaschnutí si ještě jednou zkontrolujem jestli hrot „nehází“

Nyní konec dříku omotáme jemnou vlhkou šlachou namočenou v nějakém lepidle na dřevo. Klíh, disperzní vinyl…..Pokud se šlachami běžně nepracujete, získáte je tak, že u řezníka koupíte roštěnou, šlachy z ní sundáte, roštěnou upečete kamarádům a prospěch máte mnohonásobný. Získáte šlachy na celý váš šípařský život a utužíte vstahy s řadou přátel. Po zaschnutí šlachy přelakujte

Nátahová technika osmanských Turků

Posted By on 17.3.2013

Gokmen Altinkulp, překlad Michal Sodja

Co je nátahová technika  osmanského luku?

V podstatě jejím základem jsou obecné lukostřelecké principy společné pro všechny druhy lukostřelby, ne jenom tureckou.

Obr.Osmanský sultán používá jízdní lukostřelbu při lovu

(společná) chybná technika (A)

Začnu  společnými chybami, které je možno pozorovat mezi začátečníky a současnými jízdními lukostřelci.

Během natahování luku je loket často držen dole, nebo vodorovně. To má mnoho následků:

1.Nemůžete plně využít zádové svalstvo

2.Používáte většinou nevhodný sval- biceps

3.Nemůžete zakotvit.  Na ukotvení u tváře, brady, ucha  apod. by jste mohli požít biceps, ale je to mimořádně obtížné

4 . Šíp je hůře vyrovnán s rukou držící luk a okem

Představte si vektor / přímku síly během nátahu. Dva koncové body jsou ruka držící luk a loket natahující ruky.  Pokud je vaše napínací ruka na tomto vektoru, nemusí používat biceps. To je důvod proč řada lidí nemůže ukotvit  a zápasí s rukou poblíž tváře jak se odchylují od vektoru.

To je také důvod proč normálně narostlý muž zápasí s lukem nad 5O liber, zatímco u Osmanů byly normální luky nad 70 liber (slabší používaly děti , starci a začátečníci) . Proč namáhat váš biceps a zápasit s 50 liberními luky, když se správnou technikou a využitím zádového svalstva můžete hravě jít nad 70 liber.?

Správná technika (B)

  1. Začněte napínat luk.
  2. V první fázi držte loket nahoře
  3. „smotejte ramena“ jak by řekli angličtí longbowisté
  4. Pokračujte do kotvící pozice ,přitiskněte napínací ruku na hranu čelisti, což je osmanský kotvicí bod . Loket může být zdvižen
  5. Vypuštění- s uvolněnou energií jde loket rychlým pohybem dozadu vertikálně, ale zastaví se nad úrovní  ramene. Nezapojujte svaly do trhnutí ruky, ale použijte je na zastavení  zpětného pohybu
  6. Horní a dolní konec paže ve svislé pozici v úhlu přibližně 90°. Jestliže byl nátah správný, pozice lopatek byla správná a s vypuštěním  bude pohyb paží také vertikální

Kotvicí bod  vycházející z lukostřelecké tradice a využití je většinou pro osmanskou válečnou lukostřelbu čelist,  zatímco ušní lalůček se požívá pro flight. Seldžukové, Peršané, Safevidé, Mughalové , Mongolové a Tataři používali delší nátah a jejich kotevní bod  se nacházel za uchem nad ramenem .

Srovnání a moderní lukostřelbou

V moderní lukostřelbě platí ta samá pravidla. Pokud se chcete dozvědět víc  o asijském historickém stylu lukostřelby, doporučuji vám podívat se na vrcholné střelce s reflexním, nebo kladkovým lukem.

Obr.compound

Poslední příklad:

Níže můžete vidět skupinu Mongolů v bitvě. Dva jsou v plném nátahu a dva po vypuštění.

redakční poznámka- popisovaná technika se týká střelby turecké, tedy střelby palcem, nikoli třemi prsty!!! Principy jsou trochu odlišné

Závody Jarpice 2013

Posted By on 5.1.2013

seriál úděšických soutěžízávody 2013

propozice ke 3D:

3d rakousko

Šťastný Nový Rok

Posted By on 19.12.2012

Příjemné prožití Zimního slunovratu, Vánoc a pevnou ruku v roce 2013 přejí Pražské VětveIQ60