Pozvánka Petra Houžvíčka
Posted By Mysa on 16.10.2012
Den sniperů, Běstvina u Třemošnice.
Posted By Mysa on 9.9.2012
A slovo se stalo skutkem.
ing. Jaroslav Choma zvaný Jichoč se už nevydržel dívat na prznění tradiční lukostřelby a uspořádal turnaj na kterém dal střelcům ochutnat světové tradiční disciplíny bez přizpůsobování se úrovni střelců.
Hodně lidí tím vyděsil a dala se očekávat nižší účast. Na tradiční střelbu je totiž jednak potřeba vcelku dost kvalitní vybavení, poměrně vysoká střelecká vyspělost a hlavně jsou tam špatně aplikovatelné sportovní návyky.
Jel jsem na turnaj, u kterého jsem bez uzardění očekával disciplíny s nulovým nástřelem.
Jichoč se připravil velice svědomitě. Půl roku otravoval lidi , surfoval po internetu, četl, ukecal místní hasiče i svůj klub, pravděpodobně sehnal sponzory…..a postupně dělal i osvětu a střelce na turnaj ideologicky připravoval. Sepisoval sáhodlouhá pojednání a doplňoval obrázky a videoreportážemi.
Nakonec se ukázalo, že pár lidí přeci jenom neodradil a do Běstviny u Třemošnice dorazili. Nejdál to měl Dušan, tuším z Trnavy. Zpočátku nás bylo míň , nežli hasičů kteří zajišťovali občerstvení.
Jichoč střelce uvítal, ještě trochu postrašil a vypustil na trať. Zvyklí na podrobná pravidla jsme bloudili sítí značek, hledali kruhy na místě čtverců…….ale nakonec se prostě u každé disciplíny Jichočovi zavolalo, on to vysvětlil a šlo se na věc.
Střelba to tedy byla impozantní. Ze setrvačnosti sice zařadil lukostřeleckou ligu a svérázný roving s roxorovým překvapením, ale zbytek byl impozantní.
Japonské terče do 120 metrů, Korejské na něco přez 200m, Puta na 160m, clout, bhůtánské terče za hranicí chápání…..
Smyslem soutěže nebylo vyhrávat, ale prostě to zkusit. Z mého úhlu pohledu bylo děsivé přejít z nějaké extrémní vzdálenosti na nějaký rozumně vzdálený, ale prťavoučký terč. Taky trochu zamávalo se sebevědomím střilet hodně daleko a do kopce. Nicméně ani staří mistři se vždy netrefovali, o čemž svědčí obrazová dokumentace
Je zcela evidentní, že na tomto turnaji nebylo vítězů, ani poražených. Respektive vítězi jsou všichni, kteří projevili dostatek zmužilosti a přijeli. Tohle opravdu nikdo natrénované nemá a střelci s dostatečně výkonými luky , dobrým zrakem a schopností odhadnout dráhu šípu jsou nesmírně zvýhodnění. Veliký obdiv zaslouží pořadatelé, kteří se zatvrdili a nepoužili obvyklých všelidových úvah, ale nelítostně nastavili laťku dle doložených parametrů světové pokladnice tradiční lukostřelby.
Je to vykročení směrem, který obdivuji
Závěrem se střílel flight. Nesmírně hravá disciplína kladoucí na střelce trochu jiné požadavky. Zkoušely se i různé technické pomůcky, vyhrál Jichoč s korejským lukem a v hravé atmosféře se země pootočila a Jichoč odměnil vítěze pivem, jogurtem a první dva tradičními terči. Takže Větve získaly bhůtánský terč, Puta odjela na Tyršův Vrch
Pacov 2012- hostina bohů v biolukolandu
Posted By Mysa on 20.8.2012
Nejeden lukostřelec si asi bude ťukat na čelo a nepochopí, že je někdo ochoten v úmorném vedru sednout do auta a jet 800 km na turnaj, který není ani Mistrovství Evropy a ani Olympiáda. Tato úvaha se ovšem bude odvíjet spíše od nedostatku empirických zkušeností.
Pacovské Lukobranie je totiž turnaj všech turnajů. Sportovcům může přijít málo sportovní, historickým lukostřelcům málo historický (výskyt sportovců), hobby střelcům málo kreativní (střelecky dost náročný), šovinistům a nacionalistům málo zdůrazňující výlučnost nějakého státu, etnika či skupiny obyvatelstva….ale přesto si takový turnaj své příznivce najde.
Jednak se vyznačuje absencí lukostřelecky nesmyslných disciplín, terče jsou umístěné s velikým rozmyslem , s ohledem na bezpečnost a navíc šetrně k šípům, jak to jenom terén umožňuje.
Ačkoli je turnaj střelecky velice náročný, nenašel jsem jedinou střeleckou pozici která by střelci bránila provést uvědomělý výstřel s použitím všeho, co umí. Žádné stresování časovými limity, žádné míchání atletiky , či gymnastiky s lukostřelbou, žádné ústrojní předpisy, nebo zvýhodňování nějakého stylu.
Střelecky se jedná o vyváženou kombinaci terénní lukostřelby s tradičními terčovými disciplínami ze světové pokladnice tradiční lukostřelby v jejich původní podobě. Prostě se podařilo postavit turnaj který uspokojuje asi všechny aniž by musel čerpat inspiraci z americké kinematografie, nebo striktně dodržoval pravidla velkých sportovních federací.
Prostředí Pacova je extrémně přátelské a pohostiné. Pro nás , jezdce ze západu, je zajímavá už sama cesta. Po překonání nudy české D1 a přetrpění moravské zubojektačky se auto ponoří do melancholické krásy kulturní krajiny vinohradů. Vystoupá pohoří pokryté bukovými pralesy a silnice ho vyplivne do širokého úvalu řeky Váhu, kde je vidět z hradu na hrad. V tomto bodě došlo k malému zpestření, neboť se navigace ujal domorodec Jichoč. Vozidlo opustilo přímku Praha- Pacov a vydalo se po o něco delší, zato mnohem horší cestě kladoucí vysoká nároky na kvalitu chlazení motoru a brzdovou soustavu. Výhodou zajížďky bylo, že se tam Jichoč narodil. Zkratka nás vyplivla v Bánovcích nad Bebravou proslulých tím, že tam občas někomu vypadne a zkamení mozek. Po průjezdu socialistickým skanzenem Partizánské nic nebránilo bezpečnému příjezdu do Pacova po perfektně značené trase.
První, co jsme uviděli , byl bůh večírkové lukostřelby Zelí s pivem v ruce. Takže jsme mohli okamžitě začít relaxovat a sbírat síly na zítřejší turnaj.
Sběr sil se nakonec nekonal vinou večírku. Ten sice nebyl nijak divoký, zato dlouhý. Nad ránem se navíc ukázalo, že doba odpočinku má horní limit daný časným vysíláním kreslených krváků, na jejichž bezduchém sledování bohužel dnešní dětská verbež trvá (znám z domova) bez úcty k zaslouženému odpočinku schátralých tělesných schrán zasloužilých spáčů.
Krájení cibule na proslulý Pacovský guláš očekávanou rekonstrukci tělesné svěžesti nezajistilo a oči potažené mázdrou ztěžovaly odhad vzdálenosti a míření. Začátek závodu provázela lehká frustrace z excelentních výkonů našich děvčat . Ačkoli jsme sestavili čistě české družstvo , pevně rozhodnuté jakýmkoli způsobem vylepšovat naše výsledky, přirozené hrdost a rytířský duch měly spíše opačný efekt. Dehydrovaný Zelí, opitomělý Lojza a nevidomý Mýša museli poslouchat při hledání šípů radostné výkřiky střelkyň. Fuj! Trať byla divukrásná a bylo na ní k vidění řada excelentních střelců. Nejen slovenské representanty v LB Bindera a Myšiaka, ale i množství vysloveně sportovních střelců z kladkových a jiných moderních luků v klubových dresech. 
Skladba střelců se vůbec lišila od Českých závodů. U nás prolínání světa sportu a hobby je minimální. Dokonce i ústroj odpovídala spíše počasí, nežli potřebě náhradní identity. Ačkoli Slovensko je baštou starších forem luků , převládaly kraťasy. I tradiční kostýmář Jichoč v tom byl tentokrát nevinně. Zapoměl si doma čepici a vystavit pleš tropickému slunci se neodvážil. Takže jsem mu půjčil fez.
Začali jsme na plnohodnotné 3D trati. To je vcelku standartní disciplína a odstříleli jsme ji vcelku standartním způsobem. Řada opravdu krásných výstřelů v různých typech krajiny.
Plynule jsme přešli na lesní rowing. Disciplínu postavenou na hře terénu a světelných podmínek, vyžadující perfektní odhad a rychlé přizpůsobení se nezvyklým terčům nezvykle usazeným v krajině. Napřed nuda, potom křeč svěračů. S posledním terčem se odhlasoval přesun na proslulý Pacovský guláš. Jednalo se o podlý trik . Ještě jsme si dali Koule a Ústup. V neregulerních podmínkách zapojení jiných center mozku , než střeleckých jsme si vesměs pošramotili výsledky.
Krátká relexace u kulinářské kreace, dostřílet 3D a hajdy do tropického pekla. To jsme také trochu takticky nedořešili. V parnu luky ztratily na rychlosti a prudký přechod z krátkých na dlouhé vzdálenosti nás velmi bodově poškodil. Je to opravdu taktická záležitost. Zatímco na terčových disciplínách je rozdíl mezi špičkovým a průměrným výkonem v řádech několika bodů, na dlouhých střelbách bodovaných stylem trefil- netrefil se dá pořádně zamíchat s výsledky. Jinak silná disciplína Puta- tragédie. Taktická střelba Poker- tragédie způsobená hamižností. Korejská terčovka- nejlepší výsledek všech dob, ale málo bodovaná. Terčovky excelentní, ale tam se kouzla nedočkáme. Celkový mizerný dojem z podaného výkonu opět vyžehlil Pacovský guláš.
Vyhodnocení bylo svižné, pořadí střelců překvapivé.Ceny hodnotné a ve velikém množství.
A pak jsme se opět družili a popichovali. V rámci své přirozené jedovatosti jsem klubu MP přidělil erbovní znamení – veš ve zlatém poli. Oslavili to gulášem. Večírek byl relaxovaný s grogovou záklopkou a šlo z něj vytěžit mnoho inspirativních myšlenek. Jenom si vzpomenout jaké to byly. Mlhavě si vybavuji rozvíjení teorie tantrické lukostřelby.
V neděli ráno Flight. Báječná pohodová disciplína. Možnost poměřit schopnosti lukařů, střelecké dovednosti a ověření šípařských teorií v praxi. K vidění kombinace dřevěných luků s tureckými flightovými šípy, anglická bradla s provázkem střílející konzole od záclon……a neskutečné výkony.
Odjíždělo se neochotně. Útulné prostředí elévovic rodiny, obětavou a tolerantní choť, neskutečně tolerantního a družného pana hostinského, přátele a příbuzné…..Báječná ukázka spojení večírkové lukostřelby s extrémními požadavky na střeleckou přípravu. Rozdělení luků podle střeliva se opět ukázalo jako dostatečné. Do budoucna budu účast na turnajích s pouto filozofií preferovat a už se těším na záříjový Jichočův turnaj v tradičních disciplínách s neredukovanými vzdálenostmi.
Festival večírkové lukostřelby Pilníkov 2012
Posted By Mysa on 31.7.2012
Zcela v duchu letošní nerozhodnosti, i v případě turnaje rodiny Královy jsem váhal. Jednak v tomto termínu bylo lákadel víc a jednak účast znamenala tentokrát dvakrát přejezd napříč republikou. Ale jednak morální dluh, jednak příslib širší účasti PVIQ60 a jednak zdaleka nejvyšší pravděpodobnost výskytu príma lidí držela váhy rozhodování dlouhodobě ve prospěch Pilníkova.
Tento turnaj se vyznačuje tím, že se jedná pouze o soutěž družst a ta jsou losována. To může na jednu stranu značně eliminovat soutěživost jedince, ovšem na stranu druhou demotivovat. Nebo taky pozdvihnout střelce k impozantním výkonům. To je odvislé od toho, jakou má kdo letoru.
Mohutná slovenská účast avízovaná slovy“já už jezdím jenom na ty nejdůležitější turnaje“ se nekonala a mohutná účast PVIQ60 jako obvykle také ne. Za Větve byli přítomni Já (Mýša), Gussy a Jahůdka. Ale díky Němcům se opět jednalo o turnaj mezinárodní. Němečtí lovci Ralf a Benedikt Gürtlerovi si očividně české turnaje zamilovali. Dorazili jenom s notnou dávkou štěstí, protože chvíli po tom, co přestala pomáhat navigace a nejmodernější techniku musel nahradit přítel na telefonu , mi spadl mobil do utopenců.
Soutěž začala (jak jinak?) večírkem. Napřed nám hostitel vychytrale otupil hrany tím, že nás přiměl soutěžit kdo doleze dál upoután na silné gumě. Pak už šlo jenom tupě sedět a nechat se rozmazlovat. Nový příval energie přišel až v pozdní noční hodiny, ale to zase člověk musel jít spinkat, aby to ráno nekazil družstvu.
Ve startovním poli se ocitlo několik velmi kvalitních střelců a nejenom ortodoxně večírkových. Nějakou chybou systému jsem se ocitl ve družstvu s Koradem, Špildou, Dennym a Matessem. To ostatní družstva prakticky zbavovalo jakékoliv šance a už od rána jsem radostně povykoval a chtěl jsem vidět ceny pro vítěze. Vlastně nám tam nedali jediného Vogona.
celý turnaj byl radostný. Ptákoviny naprosto převládaly, ale byly pojaty důstojně a zlomil jsem jediný šíp. Navíc v terči a díky přetaktizování. Rovněž jsem nikde nezaznamenal nebezpečně postavenou disciplínu, což je na turnaji tohoto typu vzácností. Několik dálkových disciplín, které mne potěší úplně vždy a navíc byly postavené s použitím hlavy.
Radostný výskot jsem nikde moc neslyšel, protože vedro ze střelců vysávalo emociální přebytky. Ti ze střelců, kteří si při obědě sedli do stínu, takže mohli opatrně mluvit , vyjadřovali velikou spokojenost. Počasí bylo milostivé a tropická bouře přišla až za tmy, těsně před vyhlašováním. Mohla klidně přijít až po vyhlašování, ale to si vždycky pár závodníků vzpomene, že nevyplnilo bodovačku…….takže nám zmokl dort a flaška, které jsme překvapivě vyhráli.
Déšť v noci si pochvaloval zvláště Bůh Večírkové Lukostřelby Zelí. Pravil, že nejenom, že semkne účastníky večírku, ale navíc oddělí skutečně pravověrné od plev a šel spát.
Z přemíry blaha pohodlí, které pro nás pořadatelé nachystali bych rád vyzvedl polní kuchyni Ládi Káchy. Ráno dělal šunku s vejci, večer bramboráky a jezevce. Vše v nejvyšší představitelné kvalitě.
Schrnuto a podtrženo- veškerá představitelná péče byla na té nejvyšší úrovni. Osobně jsem dalek toho, abych psal, že nějaký turnaj byl nejúžasnější. Jednak je to nespravedlivé k ostatním turnajům a jednak jsou turnaje v nestandartním uspořádání mezi sebou nesrovnávatelné. Ale už dlouho jsem nebyl tak spokojený. Prostě mám letos štěstí na pěkné střelecké zážitky a večírkovou lukostřelbu jsem si zatím naordinoval jenom jednu, zato klenot z nejryzejších
Žebříček Bersault IQ60 Pražských Větví
Posted By Mysa on 7.7.2012