Posted By Mysa on 20.9.2010

Je to tak. Veliký náčelník Kridlo uvedl tento ročník jako poslední. Další už nebude.  Takže budu jezdit na ojetých gumách, neboť Lazecké bahno bylo vždy pádným důvodem potěšit autíčko novými botičkami.

Vědomi si výhody velkého kufru, vyrazili jsme tentokrát s Krutihlavem nalehko. Matrace, spacáky, učení, svačina, polštáře a luky. Jelikož v týdnu pršelo a některé části cesty jsou pro vůz s nízkým podvozkem problematické- viz můj uražený výfuk loni- podnikl jsem za pomoci Napesky pokus o přezutí, který mi zabral půl týdne a nakonec zkončil tak, že jsem přední ojetiny dal dozadu.

Příjemnou změnou byl příjezd bez poviností. Jenom jsem vylezl z auta a šel se pošklebovat Jardovi, Toníkovi, malému Toníkovi , Zelímu a Jařence, jak staví jurtu.

Ledva se smrklo a teplota vzduchu klesla o desítky stupňů, ještě rád jsem si k nim zalezl a dlouho do noci chlastal, žral, plácal nesmysly a udil se. Starojurtovství je totiž vykoupeno nedýchatelným vzduchem. V jedenáct se dostavil Krutihlav, že v autě je kosa a mám s tím něco dělat. Pustil jsem mu motor a topení. V půl dvanácté se dostavil Lišák, že auto bublá, smrdí a obtěžuje ho, tak jsem motor zase  vypnul. V šest mne vzbudil Krutihlav že je mu zima , má hlad a nudí se. Hodil jsem po něm koblihy, malou násobilku a šel se vyzvracet od polotýpí až k lesu. Celý den mi pak bylo špatně.

Při odevzdávání startovného mne mile překvapilo, že si mohu vybrat disciplínu na které budu začínat a že se bratr Veliký Náčelník Kridlo nabídl, že všechny spratky šmahem ohlídá. Hodil jsem mu Krutihlava na krk a takticky si vybral „střelbu ze stromu“, disciplínu kde se zhusta dlouho čeká.

Poprvé jsem se účastnil průvodu v převleku za Mongola. To jsem dosud nikdy neučinil, neboť nejsem ani indián ani nestřílím sportovním lukem, takže se nemohu stát vítězem. Průvod byl seřazen: Náčelník s bubnem, tři Mongolové – Botka, Sieger, Sodja s bunčukem- a nějaké rudé kůže, jako třeba Hrom, Zelí, či Lišák, ta krysa.

Hrom a divoce vypadající chlapík, jehož jméno si nepamatuji , rozdělali postaru třením klacíků čoud a očoudili všechny zůčastněné rituálně šalvějí.

Skupina Igor, José, Miki, Pavel Hřebík, mladá Igorová, Šína, Mýša,Ivan Hrozný a vůdce Kére šla na strom, Krutohlav naříkal, že nemá tatínka.

Strom byl tentokrát bez jištění a už když jsem lezl nahoru, trpěl jsem nauzeou. CO ,KDYŽ JSEM LEZL NAHORU? Když jsem udělal jakýkoliv pohyb. Bylo to děsné. V hloubce pod dubem stálo pět postav bodovaných jako obvykle (nejvíc za dohlavy) a jednu jsem pracovně nazval „idealizovaná socha prezidenta Íkvéček“ , protože měla hlavu jak tenisák. Ta byla velmi obtížný terč, na který si skoro nikdo netroufnul. Já ano a netrefil jsem ji.

Běžící liška byla tentokráte vlkem a střílelo se na ni dvěma šípy. Jako obvykle byla z extrudovaného polystyrénu, tedy materiálu k dřevěným šípům nepřátelského, a jako obvykle jsem si na ní zlomil šíp.

Příjemnou změnou byla lovecká stezka, kde Kéreho matrace plněné ocelovými péry byly nahrazeny Zelího polyuretanovou pěnou a dobře známými 2D terči. Zde Lišák sliboval: „Mýšo, je to stavěné pro tebe“. Měl pravdu. Několik terčů se střílelo ve velice stísněných podmínkách a vzdálenosti nebyly srabácké. Sýkorku na 15m jsem nedal. Na závěr byly opět ryby ve vodě, kde bylo na výběr- 1.půjčit si Kéreho duraly a nemít body 2. mít body a pravděpodobně si zničit šípy . Zvolil jsem body.

Další příjemnou změnou byla jízda na traktoru. Celá družstvo bylo taženo na valníku obětavým traktoristou, jenž bez nároku na pivo , či pokrm, celý den vláčel lesem party výskajících magorů, jejichž radost nemůže sdílet. Střílely se roztodivné terče.

Novinkou byla střelba na útočícího medvěda. Ze vzdálenosti cca 4Om proti vám jede medvěd , jede rychle, a vy střílíte, dokud máte odvahu. To byla veliká zábava, ale stála mne další šíp. Nenažraně jsem vypálil, ledva se šelma dala do pohybu- a chybil.

Bojová stezka byla směs figur, lišky a terčů , byla na čas a byla fajn.

Na naši rodinu velice zapůsobila obětavost náčelníkova. V poledne jsem si vzpoměl, že mám dítě, tak jsem se šel podívat ke kuchyni, jestli je nepotkám. Kuchařka Šárka říkala, že už tam byli, náčelník jim dal 10 minut na oběd a zase odběhli. Trochu jsem se obával o zdraví potomka, ale při čekání na bojovku z lesa vyběhla skupina povykující rozjařené mládeže, syn se ke mě vrhl, hlad neměl a dojatě velebil vlastnosti páně náčelníkovy. Řekl doslova, že to je nejlepší Lazluk, kde kdy byl. Z úst Krutihlavových se jedná o velikou a nebývalou pochvalu, ješto Lazluk a Bívr jsou jediné dvě soutěže, na které pohlíží smířlivě.

Ligové disciplíny byly.

Večer byl kombat, který vyhrál Ondřej Igorson a za tmy vyhlášení.

Úspěchy PVIQ60 – Miki- 1.místo střelba z vozu

Krutihlav celkové 2 místo děti

Mýša- 2.místo liška, lovecká, bojová,

3.místo strom a medvěd

celkově jsem zkončil 7. ,Miki 19. a zapoměl jsem se vyfotit se svým oblíbeným nepřítelem Griffinem.

Obecně jsme si nevedli špatně při vědomí, že na Lazluk nejsou kategorie, terčové luky jsou silně zvýhodněny a navíc jindy tradiční střelci si zhusta berou karbonové šípy, aby měli víc bodů. Asi se taky změnil systém hodnocení, neboť celkové výsledky byly překvapující.

V noci klesla teplota natolik, že jsem  Mikyho Krutihlava odvezl domů. Tam jsem zjistil, že si v Lazci zapoměl luk a šípy a zima mu byla proto, že si do spacáku položil čaj.

Jako vždy vysoce hodnotím kuchyni- zázrak o nakrmení zástupů pěti chleby. Ty holky dokázaly opět tři dny živit veliké množství lidí a i Pavel H si mohl přidat, kolikrát chtěl. Piva a chlastu obecně dostatek, atmosféra nesmírně přátelská. Škoda, že se tolik lidí nevejde efektivně k ohni a v jurtě se musí ležet na zemi. Tihle lidé mi budou chybět a ubyde mi jeden pádný důvod pořídit si jurtu s kamny. Zdá se, že rozhodnutí nedělat další ročník je nezvratné. Miky to už oplakal.

Díky drahý kmeni „Čurinů“, leta jste nás bavili skvěle a peněz na naftu jsem nikdy nelitoval

fotky zde: http://nasralnahrob.rajce.idnes.cz/Lazluk_2010/

Categories: Aktuality, Články
Štítky: