Posted By Mysa on 13.2.2011

Tento divoký 3D závod byl svolán jihočeskou rodinou Mikešů, s využitím jednoho ze stálých parcourů oblasti Muhlviertel.  Aby se vyhnula pozdějším protestům, nazvala Ita tento round Závod o velký kulový.

Na sraz v Českých Budějovicích jsem byl odvezen  rodinou Obročníkovou.  Vyklidněný Klacek s rozmyslem vytrvale posouval vozidlo k jihu a Dobra vyšívala jupku. Mikešovci pohostili zůčastněné kávou a polívkou a kolona vyrazila do zahraničí.

K prvnímu a poslednímu zádrhelu došlo někde u Kaplice, kde měl na kraji obce čekat Ivan Hrozný, ale jako střelec skupiny IQ60 si nestoupl  k silnici, ale na odbočku do obce, takže celá kolona odbočila vyzvedávat Ivánka. Vypadalo to trochu jako pohřeb Kočky a řidiči nepatřící  ke koloně projevovali svou nezralost troubením.

Nás to nerozrušilo a zanedlouho se již kolona s nesmlouvavostí osudu posunuvala Rakouskou stranou šumavských hvozdů. Na silnici ledovka

Objevše Waldenfeldský zámek najela kolona na louku jejíž dominantou je vyhořelá klubovna místního lukostřeleckého spolku.  Za ní slaměná stěna se cvičnými terči na nichž již zuřivě trénovala skupina obvzláště zuřivých závodníků kteří dorazili po vlastní ose a usilovným tréningem se ještě snažili něco vylepšit.

První kulturní šok nastal ve chvíli, kdy jsme startovné 10 EUR za každého střelce vložili do nikým nehlídané krabičky na zdi ruiny. Mám určité tušení, že na české zdi by krabička vydržela v řádech minut.

Střelci byli hbitě rozděleni do skupin zhruba po4 lidech a opět jsem byl překvapen, že o výdrž dětí se nikdo nebál a o starší dospělé ano.  Je to taková automatická úvaha k níž sportovní lídři dosud nedospěli.

U všech terčů byly vztyčeny ne 2, ale 4 mety. Bílý i žlutý kolík.  Zřejmě má Rakousko vyjímku z přísné Evropské legislativy a děti na trati jsou natolik běžnou záležitostí , že  na ně pamatují i u stálých tratí.

Bylo to tam tedy divukrásné, většinou pekelně daleko. Malá zvířata nasáklá vodou a přemrzlá mi lámala šípy jeden za druhým, ale požitek to byl veliký. Všechno postaveno velmi pěkně v divukrásné přírodě.

Místy velmi kluzko. Nesmírnou rozkoší byl jelen přez celé údolí,  medvěd ze skály, některé terče byly stresující. Ve všech případech byly povoleny tři výstřely, takže z tréningových důvodů to bylo neopakovatelné.

V jednu chvíli se mezi námi pokusila proběhnout skupinka spárkaté zvěře , ale vyfotit jsme je asi nikdo nestihli. Střílet bychom stihli, ale nikdo se o to nepokusil.

Krásně strávený den byl zakončen u bratrů Tomanů, kteří nám upekli vepře a narazili sud pivka. Vyhlášení bylo natolik pěkné, že by se některé mistrovské soutěže v dlouhodobém i krátkodobém uspořádání měly co učit.

Cestou domů jsme z důvodu hydrostatického tlaku a pití kávy zastavili v Písku u pumpy Shell.  Stříbrný vítr jsme sice neslyšeli, ale byla to tatáž pumpa u níž jsme loni stavěli s vozem IQ60 a Klacek se bleskově spřátelil s dámskou obsluhou pumpy. Vyžvanil jim, co stihl a děvčata byla překvapena, neboť nás typovala na výpravu šachistů, nebo sudoku, nikoli atlety.

K pumpě volal Luděk Zimmer, zatímco před rokem volal Ladislav Krumpolec

fotky zde: https://picasaweb.google.com/sodilaj/Reichenthal?authkey=Gv1sRgCODgxNv5yuKHOg#

Klubovna před požárem:

Categories: Aktuality, Články
Štítky: