Pražské větve IQ60 » Lukostřelecké orgie o druhém dubnovém víkendu

Lukostřelecké orgie o druhém dubnovém víkendu

Posted By Mysa on 11.4.2011

9. a 10. duben 2011 byl pro Pražské Větve, a nejenom pro ně, zkutečně náročný. Jednak jsme byli spolupořadateli kvalifikačního závodu na Mistrovství Světa pro Český lukostřelecký svaz a jednak jsme se v neděli zůčastnili 4. kola Libichovského poháru ve Skalanech ve velice náročném terénu.

Pořádat 3D podle pravidel FITA pro nás bylo velikou výzvou. V Čechách dosud nikdo takovou soutěž nedělal a zkušenosti s tím jsou minimální. Pravidla FITA jsou od EAA odlišná, jsou i jinak definované kategorie luků, vzdálenosti jsou delší a i samotný systém soutěže je jiný. Také jsme šli do naprostého neznáma s tím, jaké střelce vlastně oslovujeme. Bude to dostatečně atraktivní pro stávající třidéčkaře i pro střelce střílející dosud výhradně terčovou střelbu podle pravidel FITA?

Asi jsme prožili nejednu bezesnou noc a k přípravě jsme přistoupili ještě zodpovědněji, než obvykle. U prvního závodu se sice dá očekávat jistá shovívavost účastníků, ale přesto je lepší, když to nikde neskřípe.

Jako dobrá volba se ukázala spolupráce se Školním lukostřeleckým klubem Bystřice. Bohumil Spálenka je nadšenec který pro lukostřelbu žije a vycházel nám vstříc s obrovským nasazením. Původní představa, že Bystřice turnaj zastřeší a my ho zrealizujeme se nakonec trochu přehoupla v neprospěch Bystřice, protože Bohumil se choval jako jeden z nás. A budiž mu za to vděk a sláva. Navždy vstoupil do dějin České lukostřelby coby průkopník a vizionář.

Emisaři Pražských Větví IQ60 Ishi, Mýša a Pikačák si terén předběžně prohlédli na terénní FITĚ a v pátek se jelo připravovat trať. Kdo jenom trochu mohl, ten dorazil. Kvůli páteční zácpě u důvodu likvidace mostu do Říčan jsme se dostali do lehké časové tísně, ale nakonec vše dobře dopadlo. Dorazil dokonce i doktor Sova z Gottwaldova a s posledními záblesky světla byla trať vytýčena.

Nebyl to úplně lehký úkol. Na omezeném prostoru myslivecké střelnice bylo třeba postavit 20 terčů, pokud možno využít všech možností terénu a navíc dbát zásad bezpečnosti. Na 3D jsou bezpečnostní požadavky přeci jen jiné , takže jsme se snažili raději bezpečnost předimenzovat i za cenu ztráty pěkného stanoviště. Důležité bylo i pokusit se , aby nedocházelo ke zbytečným ztrátám na střelivu a vyslovených zlomyslností se pokud možno vyvarovat.

Účast byla nakonec pozoruhodně veliká. Dorazili střelci z Votic i Bystřice a i značný počet zvídavých nadšenců z celé republiky. Byla zaznamenána i hojná účast dětí. Skoro sto střelců. V podstatě každý komu na této formě lukostřelby alespoň trochu záleží dorazil.

ČLS ponechává svým klubům značnou volnost pro práci s mládeží a obvzláště 3D lukostřelba má ambice být pro mládež velice atraktivní disciplínou která může dětský zájem o lukostřelbu výrazně prohloubit. Nesmírně atraktivní je i veliký počet kategorií, které má Bohumil ve zvyku vyhlašovat, takže děti jsou i motivovány. I jsme stavěli dvě dětské mety a vzhledem k množství dětí s olympijským recurvem to mělo svůj smysl.

První kolo bylo o něco obtížnější. Obsahovalo několik úctyhodných vzdáleností a i optických klamů. Nám se úplně nevydařilo, protože jsme místo rozstřelu odpočívali po práci a popíjeli povzbuzující nápoje. Trvalo docela dlouho, než jsme se trochu srovnali, ale přesto jsme s panem Ishim bojovali jako lvi a z každého lepšího výstřelu svého, či soupeřů, se nezřízeně radovali. Pan Ishi byl přísný, ale spravedlivý zapisovač.

Na jednom místě došlo k většímu nahuštění střeleckých stanovišť, ale na druhou stranu to byla příjemná příležitost prohodit pár slov s ostatními skupinami. Foukalo ukrutně, ale jinak pěkný jarní den.

Jak se dalo čekat, obědová pauza splnila i společenskou úlohu a dala introvertnějším střelcům příležitost k socializaci. Íkvéčka šla přepichovat mety.

Druhé kolo bylo s mnohem větší jistotou. Veliké množství terčů dávalo i střelcům příležitost konsolidovat techniku a výsledky byly často lepší. Dokonce jsme byli schopni taktizovat a střílet na bezpečnější osmičku, nebo zkoušet riskantní komory. Střelecky jsme si celý závod velice užívali. Řada střelců předvedla skutečně prvotřídní výkony a na přílišnou snadnost si nikdo hlasitě nestěžoval.

V závěrečném vyhlašování nastoupily Pražské Větve v plné slávě s posvátnou bojovou zástavou a Bohumil vyhlašoval tolik kategorií, až jsme se nestačili divit. My jsme čekali pět vyhlášených a dvě dětské. Trochu nás zahanbil.

Pan Prezident odmítl vydat Íkváka, kterého se zmocnil a získal na něm citovou závislost. Proto se teď lstí pokouší prodloužit neoprávněnou držbu.

Zdá se , že FITA systém 2×20 terčů nám „sedl“ a snad i ostatní střelci byli spokojeni. Zvyknout si na drobné odchylky pravidel bude celkem snadné. Zmínil bych snad jenom zákaz psaných poznámek na tabkách a zákaz míření šípem do nebe během nátahu- za to je při přísnější kontrole okamžitá diskvalifikace. Ale my si na to rádi zvykneme, že?

Nedělní ráno bylo krušné. Ačkoli jsme byli ušetřeni pověstného Obročníkovského večírku, přesto bylo potřeba brzy ráno vstát a vyrazit do Českého Ráje. Po vyzvednutí Napesky jsme vyrazili podle rad navigační technologie k severu. Nálada skvělá, den slunečný a vědomí že míříme do Ráje nám na náladě jenom přidávalo.

Já tam ještě nebyl, ale ledva jsme vystoupili z vozu a zabořili se po kotníky do argalu, bylo nám skvěle. Snídaně, kamarádi a krásné domácké útulné prostředí.Kafe, buchty, sejry, másla, pomazánky, pejskové, kočičky, nové tváře….Naprosté blaho vprostřed Ráje. Skoro bych řekl že se začíná krystalizovat obvzláště příjemná parta. Jarda Obročník nás uvítal a okamžitě začal fabulovat, že se budeme pohybovat prakticky po vrstevnicích. Je zajímavé pozorovat o kolik se může představa vrstevnice u chlapíka co se chodí procházet po Himalájích lišit od běžného výkladu této pomyslné čáry.

Jak se dalo čekat, bylo to pekelně těžké střílení na molekulu DNA obalenou bílkovinou z kopce dokopce. Jen málo terénů umožňuje takovouhle stavbu trati. Převýšení obrovské, obtížnost vysoká, prostě tréninková trať nejvyšší obtížnosti pro znalce. Dovedeme tento pracný způsob stavby tratě ocenit. V podstatě i k prostému zásahu byla potřeba určitá dávka štěstíO přestávce vynikající držková polévka s možností přídavku a pak další možnost se historicky znemožnit, tentokrát pod chalupou. Výsledek ještě o něco horší, ale opět požitek. Ledva mi povolil svěrač po střelbě na prťavého sokolíka, vyhledal mne legendární „Utěrka“ – nebyl k vidění již několik let – štěstí bylo totam. Navíc jsem se musel dívat jak nestvůrný Krteček z následující skupiny sází desítky do terčů které jsem trefil jen s notnou dávkou štěstí.Ještě že jsem měl ve skupině Bohouše Peroutku- longbowistický monolit s vynikající technikou jehož pozorovat je jako týden v tibetském klášteře. Na takhle těžké trati samozřejmě problémy s výškou, ale stranové chyby nedělá. Výrazná posila pro 3D partičku. Obecně vnímám sloučení dřeváků do jedné skupiny jako přínos, protože konkurence Mikeš, Jelínek, Zíma, Koráb, Toman a další vytvářejí tvrdě konkurenční prostředí a pokud chce člověk dosáhnout na bednu, už si nemůže chyby dovolit. Také s přibývajícím množstvím turnajů a veřejných tréninků klesá nervozita střelců a zlepšující se výkony jsou hmatatelné.