Posted By Mysa on 18.4.2011

MÍRNÝ A ZRÁDNÝ DONNERSBACH (14 km od Rabín Hůd landu)

Začalo to klasicky. Arniho, přespávajícího u nás, přesvědčujeme, že není třeba si nařizovat budík, o včasné vstávání se postaráme. Tímto Arnimu děkujeme, že neuposlechl a vzbudil nás.  Jen lehké půlhodinové zpoždění. Cesta v pohodě (pro Mýšu – hory byly, asfalt nescházel).

První, co mě jakožto neznalou překvapilo, byla kontrola luků, šípů, rukavic a dalekohledů. Při prezentaci jsme rovnou obdrželi číslo skupiny, kde podle pravidel FITY bylo určeno – „A“ vedoucí skupiny, „ B, C“ zapisující, „D“ nic nedělající. Já, jakožto Déčko jsem se sama označila jako šípy vytahující a fotící.
Další překvapení pro mě bylo, že se nás ujali uniformovaní příslušníci, kteří nás nenechali bloudit a s cedulkou nás dovedli až na začínající metu.
Turnaj byl na 2 šípy. První, jako u nás -11,10,8,5. Pokud bylo zvíře autováno, druhým šípem byla možná oprava 4,4,3,1 – žádná velká výhra.

Myslím, že fotit se asi nesmělo, takže od začátku to byly jen tajné fotky od pasu  – jsem si vědoma porušení pravidel. Ostatní pravidla se na 100% dodržovaly a myslím, že nejenom v naší skupině. Nikdo se nepřiblížil k metě, všichni čekali cca 10m u kolíku s fotkou terče, nikdo nekouřil jinde, než bylo povoleno (rozmístěné stolečky s pitím a popelníky na trati), dodržoval se jednominutový čas na výstřel. Pro mě bylo nové, že pokud lukostřelec vystřelil a nevěděl, zda je to aut, kopyto či zvíře, bylo jen na něm, aby se rychle rozhodl, zda dá 2. šíp. Takže např. Karel trefil za 5, ale nebylo to možné z dálky posoudit, dal 2. šípem opět za 5 a měl za 1. Přesně podle pravidel FITY. Tady je dobrý, mít svůj dalekohled.

Celkově to byl turnaj, který působil velice lehce, vše se zdálo hodně blízko, blizoučko a často i bylo. Ale ten jejich klamavý terén! Lehké prohlubně, terénní nerovnosti a mírné kopečky oklamaly i dobré lukostřelce. Netuším, zdali někdo ztratil či zlomil šíp, ale vše bylo postaveno tak, aby k tomu nedošlo. Většina zvířat měla zástěny, a i když se to někomu nemusí líbit, účel to splnilo. Žádné zdržování hledáním šípů. Z hlediska bezpečnosti – dokonale postavená trať. I když se místy procházelo městečkem, nikomu to nevadilo, spíš naopak. Místní byli velice vstřícní a chodili se dívat k metám, kde mohli lukostřelbu pozorovat „on-line“. Po sečtení výsledků byli 4 nejlepší lukostřelci nominováni do semifinále – První proti čtvrtému, druhý proti třetímu. Z našich postoupili v Instinktivbogen  Arni a Dušan Binder, v Blankbogen Věrka. Byl to dlouhý boj, trval víc jak 2 hodiny. Nechci hodnotit spravedlnost těchto rozstřelů, protože tak je to nastavený pro všechny. Když v turnaji přestřílíte ostatní např. o 50 bodů, ve finále začínáte od nuly a na dokázání, že jste ten nejlepší, máte jen 4 šípy.  Arni je pro mne s 230 body absolutní vítěz, i když po rozstřelu ve finále o bod prohrál s Dušanem. Všem třem samozřejmě patří velká gratulace, zvlášť Věrce, která je lukostřelecký démon! Pepa vyhrál jako jediný 2x. Po prvý – jako nejlepší trenér, po druhý – že má doma zlatou ženskou.

Jen v jednu chvíli jsem měla velké dilema a to správně se rozhodnout, zda jít fandit do finále „našim“, nebo najít Robin Hood Land. Snad mi bude odpuštěno – Petr fandil, já jela s Karlem a Pavlem do 24km vzdáleného Planneralmu. Jeli jsme „cikcakatou“ silničkou a viděli jsme, slovy Mýši „divukrásnou přírodu“v plném zimním vybavení, vybízející se malé hospůdky a hlavně vstupní bránu do vysněného ráje lukostřelců. Víc toho v časové tísni nebylo možné stihnout, takže zase „cikcak“ rychle do údolí na vyhlášení vítězů.
Organizace úžasná, bylo vidět, že si tu lukostřelců váží a snaží se jim to dát najevo, nikam se nechvátalo, občerstvení po ruce, muzika hrála, foťáky cvakaly, kamery točily, všichni se bavili…

Odjeli jsme nadšení z atmosféry a trochu zklamáni z našich výsledků a z toho, že to u nás takhle zatím nefunguje….

Závěr akce nebyl příliš vydařený. Chtěli jsme Arniho dobře nakrmit, takže jsme ho po příjezdu do rodné vlasti vzali do místní Římovské hospody. Po příchodu jsme zjistili, že se kuchař sotva drží na nohou, což by ostatní jistě odradilo, ale chlapi trvali na svém – chceme jíst!! Podle Karla bývá kuchař opilý jen jednou za měsíc a my se zrovna trefili (nebo netrefili?). Nepovedené řízky chlapy spíš „pokousali“ než snědli a totálně spálené kuřecí bylo vráceno. Pravda, po půl hodině bylo znovu připraveno a bylo spáleno jen z jedné strany, což musel být pro kuchaře v jeho stavu nadlidský výkon, takže si už nikdo nestěžoval.

Když jsem pány kolem půl jedenácté dovezla konečně do Budějovic, asi 500m od domova nás chytla místní policie a čtvrt hodiny zjišťovala, jestli „já“ jsem opravdu „já“. Je to povzbuzující, po prozkoumání všech databází hledaných osob, opilých řidičů a bezdomovců mi potvrdili, to co jsem tušila už dávno – „já jsem já“, a tak jsme mohli jít v klidu spát.
Nevím, jak to byl klidný spánek pro ostatní, ale myslím, že každého z nás v noci tlačila malá noční můra: Arniho – liška, kterou nedal tak, jak si představoval, Petra autový kozoroh, Karla 50 bodů, které chtěl mít navíc, Pavla špatné šípy a mě nečekaná turnajová nervozita.
Jestli jsem Vás touto minireportáží uspala, tak klidné spaní bez autů.
Píšu za sebe, možná to bylo všechno jinak…Výsledky:auswertung_runde_fita

Categories: Aktuality
Štítky: