Posted By Mysa on 18.4.2011

Předem se musím se pochlubit, protože už druhý rok po sobě se mi podařilo zorganizovat výlet na „velké střílení“ do Rakous, konkrétně do Hallwangu nedaleko Salcburku.

http://maps.google.com/maps?q=47.841421 … 13733&z=17

Jak velké je tohle „velké“ střílení stačí pro představu jen toto – 2 x 56…
I když jsem tiše doufal, že letošní česká účast bude větší než loňská, opak byl pravdou. Ze slibovaného auta plného berounských střelců nebylo nic, Pepa z Libichova dal přednost okukování terénů v místě MS FITA 3D, ostatní oslovení se nějak vymluvili… a Pražské větve si radši dělali Bystřickou FITAu… a nehodlali propustit pana Napesku, který prý byl velmi „nalomen“ Arnim.
Tuhle veselost pořádá místní klub – http://www.club3d.info – jako memoriál za pana Hermanna D. (celé jméno jsem jaksi pozapomněl) a letos to už byl osmý ročník.
Na rozdíl od toho loňského, kdy nám počasí příliš nepřálo neb se po oba dny střídalo sněžení, déšť a sluníčko a to denně tak třikrát, a trať vedla vzhůru do kopců, lesů, luk, šutrů, skal a po jednom okruhu, byl letošek velmi příjemný a přátelský ke střelcům, tak i k šípům. Vloni se střílelo až na vzdálenost 60 metrů a i když to byl třeba bizon či jelen evropský, i tak nám to dalo zabrat alespoň třetím šípem se trefit do těla za 4 body… A ti dva z nás (Pepa von Libichov & Standa von Licoměrsko…), co se pokoušeli uspět v kategorii dlouhých luků, se domů vraceli s troskami svých dvou a více tuctů šípů. Pro lepší představu ještě doplním, že čas strávený na trati se pohyboval mezi sedmi až osmi hodinami. Podívat se můžete zde:

http://locksley.rajce.net/2010-04-10_7. … llwang_AUT

Letos tedy bylo vše jinak – díky sluncem urychlené trávě zmizely louky a trať se skládala ze čtyř malých okruhů se společným středobodem – stánkem s občerstvením (a nápoji, i alkoholickými…). I podmínky se změnily a letos se v kategoriích bez zaměřovačů střílelo na (podezřele fiťáckých…) max.30 metrů. I pojmenování se změnilo a tak jsme všichni tři – Arni, Standa i já – stříleli v kategorii IB čili Instinktive Bow/Traditional Recurve.
Páteční cesta z Licoměrska na místo nám trvala šest hodin, takže jsme se ještě stihli o samotě trošku rozstřílet na přichystaná zvířátka. Startovné činilo na oba dny 20 euro a při zaplacení v sobotu jsme se dočetli na rozpise, že s námi má jít nějaký manželský pár, oba s LB. Místo nich se ale na naši startovní metu č.18 dostavila dvojice místních s OL – Sigi a Franz. Na naši snahu vyměnit si bodovačky oba svorně prohlásili, že si nebudou nic psát, že si jdou jen tak zastřílet. Také to podle toho vypadalo. Po špatné ráně opakovali jen druhým šípem a Sigi si ze svého OL udělal jednopinový Hunter Bow, když ani nepřestavoval zaměřovač… Jeho tvář mi přišla povědomá z loňska a nemýlil jsem se – ze Sigiho se vyklubal buď ředitel klubu či majitel pozemků, možná je správně obojí. Z toho všeho vyplývá, že soutěž tedy probíhala jen mezi námi třemi a byla prokládaná jen z rakouské strany vynucenými zastávkami v depu na pivo a „dekoncentraci“. V neděli jsme pak šli už úplně sami a zastávky jsme z taktických důvodů vynechali, ale bylo nám to houby platné, na výsledky jsme pak kvůli kladkám čekali dlouhé 3,5 hodiny. Jediný klad byl, že když se Standa šel zeptat Sigiho, zda by alespoň nemohl nakouknout do výsledků IB, abychom věděli, zda má cenu čekat či radši ujíždět k domovu, jako omluvu „nafasoval“ pro nás panáky Jägermeistera… Jako řidič jsem to ocenil až o půlnoci doma L
Asi aby to nebyla až tak vážná „soutěž“, je střílení vždy proloženo třemi zastávkami se „šťastnou střelou“ či „ránou“. Vloni to byla střelba na levharta skrz zavěšenou desku se třemi otvory, střelba na vrány flu-flu šípy, ale ze zapůjčených luků a nakonec střelba na vydru na vodní houpačce. Letos se disciplíny změnily: 1) střelba z flus-trubky na krysy, 2) střelba zapůjčeným lukem a šípem na čtverečkovanou/bodovanou tabuli a 3) střelba na jelena ve vzdálenosti cca.60+ metrů. Úspěšnost byla proměnlivá, já třeba netrefil krysy ani jeden den.
Zbývá shrnutí – zatímco minule jsme se jako výprava vraceli alespoň s nějakým úspěchem, protože Pepa z Libichova se v kategorii LB senioři umístil na první místě a získal bažanta. Gumového. Jak sám říká – tady stačí, když se dožijete druhého dne či finále… Letos Arnimu unikla „bedna“ jen o fous – o 18 bodů, což je jedna celá komora a nebo 0,93%… Výsledky jsou zde:

http://www.club3d.info/temp/Ergebnisse% … er2011.pdf

Na fotkách jsou vidět jako ceny gumová zvířátka ale nenechte se zmást! To, co leží před nimi jsou „dárkové“ balíčky se slušným kusem uzeného a bochníkem chleba. To byly ceny pro dospělé. Ty 3D terče totiž dostávali chudáci zkřivené a postižené děti, aby je pro příště už vůbec nenapadlo brát luk do rukou a jezdit s ním na závody…

http://locksley.rajce.idnes.cz/2011-04- … lwang_AUT/

Nezbývá mi než doufat, že příští rok se nás pojede do jarního Solnohradska podívat víc, ale hlavně by to chtělo nějaké ty „správné“ luky, protože kozí nožku, pardon – asijský reflex jsme tam viděli jen jeden…

Categories: Aktuality
Štítky: